Dvakrát jste Olomouc odmítl, napotřetí jste kývl. Změnil jste názor?
Ani teď jsem do Olomouce nechtěl, odmítal jsem ji stejně jako pana Hadamczika z Baníku. Cítil jsem, že po odchodu z Příbrami potřebuji odpočinek. Trenér k tomu, aby svoje instinkty zase znásobil a případně je i znovu získal, právě tento odpočinek potřebuje.
Nakonec jste ale podepsal...
V Ostravě byla jiná situace, Baník si svou pozici v lize vydobyl a nebylo třeba nic měnit. Sigma byla v úplně jiné roli. V téhle chvíli říci ne znamenalo, že si člověk cestu do Olomouce zavře. A Olomouc je pro každého trenéra dobrá štace. Zvlášť proto, že to je klub konsolidovaný, který má na vysoké úrovni mládežnickou základnu a snaží se perspektivně pracovat.
Bydlíte ale až v Hluboké, v jižních Čechách. To je do Olomouce daleko.
To je jediná nevýhoda. Za poslední roky jsem si zvykl, že jsem byl s rodinou, protože do Jablonce jsme se přestěhovali a do Příbrami jsem mohl dojíždět. To byl jediný zádrhel, který jsem řešil.
Co víte o olomouckém mužstvu?
Každý trenér sleduje a studuje hru soupeře, má tak svou vlastní představu. Ale takové ty vnitřní vztahy nezná. V tom můžu mít hendikep, ale na druhé straně je výhodou, že nejsem zatížen žádnými okolnostmi, které by mě mohly omezovat v prosazení vlastního názoru. Samozřejmě vím, jaká je síla Urbánka, Vlčka, a z jedenadvacítky znám Siegla.
Viděl jste letos své nové svěřence v zápase?
Byl jsem se podívat na Žižkov, kde hrála Olomouc krátce po nešťastném vyřazení z Poháru UEFA a dlouhém cestování - a mile mě překvapila. Bohužel nezvládla závěr. Viděl jsem taky posledních třicet minut zápasu s Teplicemi, a ty byly jasně lepší.
Už v neděli vás čeká zápas v Budějovicích, do konce podzimu pak hrajete ze čtyř zápasů třikrát venku a jednou doma se Spartou. To není zrovna příjemný los...
Někdy je to ale i výhoda. Pokaždé se o něco hraje, ale pokud s těmito soupeři neuspějete, jsou to méně bolestivé ztráty než třeba doma s Teplicemi a relativně slabšími soupeři, než je Sparta.
