Měl hrát za Panathinaiokos, ale skauti, kteří z řeckého velkoklubu za Gomézem jeli, nakonec přivezli z jihoamerické mise v roce 1999 Argentince Fernanda Galetta. Kanonýr, který tehdy působil v guatemalském klubu Municipal, zbyl pro OFI Kréta.
Brzy se ukázalo, kdo vydělal a kdo naopak přebral.
Galetta v Aténách nesplnil očekávání, zatímco Ronald Goméz střílel v dresu OFI jeden gól za druhým. Ve své první sezoně se trefil devatenáctkrát a do poslední chvíle bojoval s Nalitzisem z PAOK Soluň o titul nejlepšího střelce ligy.
Na tuto trofej sice nedosáhl, ale na klubové vedení tak zapůsobil, že po roce přikoupilo další dva jeho krajany. S kostarickou legií se pak předloni na podzim potkala Slavia v Poháru UEFA, Goméz v domácím utkání nahrával na jeden gól, ale v odvetě kvůli zranění citelně chyběl.
Nyní už je v klubu zase sám, jeho krajané dopadli podobně, jako Goméz při svém prvním evropském angažmá: neprosadili se a zamířili zpětna americký kontinent.
Kanonýr to potkalo ve španělském Sportingu Gijon, kde se mu nepodařilo potvrdit pověst superstřelce z domácí soutěže. V sezoně 1995-96 dal ve 32 zápasech za Alajuense 26 branek, ale ve Španělsku v první sezoně skóroval jen dvakrát, o rok později se už vůbec nedostal na hřiště a brzy vzal za vděk nabídkou z Guatemaly.
Pro reprezentaci své země je nepostradatelný, má čich na góly, ale umí pracovat pro mužstvo. V utkání s Čínou dokázal obojí, připravoval šance i zakončoval, kromě svých dvou rozhodujících zápisů mohl v samotném závěru přidat ještě další gól. Míč vykopl z brankové čáryobránce, který zaskočil za už překonaného brankáře.
