Důvod? Reprezentační asistent by nově neměl pracovat v žádném klubu. "O tom, že chce jít národní mužstvo trošku jiným směrem a chce mít plně profesionální trenéry, jsem věděl," říká trenér, kterého po boku Michala Bílka nově nahradila dvojice Josef Pešice - Tomáš Galásek.
"Já s tím žádný problém nemám. Práce pro reprezentaci mě neživila, angažmá mám," doplňuje Komňacký, jenž se ještě před letošním Eurem dohodl na smlouvě s FC Vysočina. "A nikde není psáno, že bych se k národnímu týmu nemohl jednou vrátit," dodává.
Jak tedy na angažmá u národního týmu budete vzpomínat?
Určitě v dobrém. Ty dva a půl, skoro tři roky, které jsem u něj strávil, byly zajímavou zkušeností. Poznal jsem, jak to u národního mužstva chodí. Potkal jsem spoustu vynikajících fotbalistů i lidí kolem. Takže ve mně zůstávají ty nejpříjemnější vzpomínky.
Je pro vás konec u reprezentace o to snazší, že odcházíte po úspěšném mistrovství Evropy?
Určitě je to lepší, než kdyby národní tým rozprášili z důvodu, že se neuspělo nebo že se hrálo špatně. To je jasné. Takže mám z působení v národním týmu opravdu dobrý pocit.
Trenér reprezentace Michal Bílek, asistent František Komňacký a manažer Vladimír Šmicer.
Co podle vás bylo vrcholem? Úspěšná kvalifikace, vyhraná baráž, nebo právě samotné Euro?
Euro všechno přebíjí. Atmosféra, zápasy, které odehrajete, stadiony, zájem médií... To je něco, co člověk dosud znal pouze zvenčí. A teď to prožíváte zevnitř. Navíc mistrovství Evropy nebo mistrovství světa je určitě nejvíc, co ve fotbalu existuje. A být součástí toho všeho bylo to nejpodstatnější a nejkrásnější.
V Česku se vám po složité kvalifikaci před mistrovstvím Evropy moc nevěřilo. Vnímali jste to? A byl poté postup do čtvrtfinále o to sladší?
Asi to nebylo tak, že bychom cítili nějakou satisfakci ve stylu "vy jste nám nevěřili a podívejte..." Tak jsme to nechápali. Národní tým měl svou vizi, svůj vnitřní svět, ve kterém jsme naději na postup z kvalifikace živili. A jakmile se tým probojoval na mistrovství Evropy, dalším cílem bylo postoupit ze základní skupiny. Byl to cíl náročný, ale jak se ukázalo, bylo v silách týmu ho naplnit. A my všichni jsme byli ohromně spokojeni a nadšení, že mužstvo možná více morální než fotbalovou sílu skutečně prokázalo.
Byl postup ze základní skupiny vrcholem, nebo měl český tým podle vás na víc?
Bylo nám jasné, že konfrontací s týmy Španělska, Holandska, Německa se kvalita soupeřů projeví více než ve skupině, která byla o hodně vyrovnanější. My jsme na mistrovství, myslím si, dosáhli svého maxima. A jsme všichni rádi, že jsme nezklamali, a naopak si český fotbal své splnil.
František Komňacký a Michal Bílek na tréninku reprezentace.
Do závěrečných bojů o titul vás nepustilo Portugalsko. Byl pro vás tým kolem hvězdného Cristiana Ronalda nehratelný?
My jsme samozřejmě chtěli uspět i proti Portugalcům. Z rozborů jsme věděli, v čem je jejich síla. A určitě to byl právě Ronaldo. Přesto bych řekl, že se nám celý první poločas docela dařilo Portugalce držet na uzdě. Sice pouze za cenu enormního nasazení a taktické disciplíny, kdy jsme díky dobré obranné fázi Portugalce nepouštěli do hry. Ale už v první půli bylo vidět, že naše hra směrem dopředu proti tak kvalitnímu týmu nemá dostatečnou kvalitu.
To se projevilo zejména ve druhé části, kdy vás Portugalci jednoznačně přehráli...
Souhlasím. Jejich schopnost kombinace, rychlost a přesnost hry byly prostě lepší. Byli jsme pod docela velikým tlakem a byla otázka času, kdy dostaneme gól. Portugalci skutečně hráli velmi dobře, zvlášť druhou půli. A vítězství si zasloužili. To jsme museli uznat. A i když se ve fotbale dějí různé věci, tak si myslím, že Portugalsko bylo nad síly našeho současného týmu. Prohrát s nimi 0:1 ale určitě není žádná ostuda.
Jaké pro vás osobně bylo pracovat s hráči, jako je Petr Čech nebo Tomáš Rosický. Největšími současnými hvězdami českého fotbalu?
No, je to samozřejmě obrovská zkušenost. Jako asistent jsem až tolik do vedení hráčů nezasahoval. To je vždy především věc hlavního trenéra, který určuje náplň tréninku. Ale potkával jsem se s nimi na hřišti, viděl jsem jejich práci, jejich přístup... A mám z ní nejlepší možný dojem. Nejen Čech, Rosický, ale i mladší hráči, jsou stoprocentními profesionály.
Bylo to tedy hodně odlišné od každodenní práce v klubu?
Kvalita činnosti těchto hráčů se s hráči v klubu nedá srovnat. Protože tady mají všichni fotbalovou abecedu zvládnutou na sto procent. A vše, co se nacvičuje, dělají s ohromnou lehkostí a přesností. Takže pro mě jako pro trenéra to byla příjemná zkušenost. Vidět ty hráče v akci, být s nimi, rozmlouvat a podílet se na jejich fotbalové práci.
Kouč Michal Bílek (vpravo) a jeho asistent František Komňacký během tréninku české reprezentace na mistrovství Evropy v Polsku.
Představme si ideální scénář: majitel FC Vysočina pan Vaculík vám nabízí, že do jihlavského týmu jako posilu pro první ligu koupí libovolného hráče ze současné reprezentace. Koho byste si vybral?
Určitě bych o tom dlouho přemýšlel, protože my bychom potřebovali posílit všude. Ale vzhledem k tomu, že v tomto okamžiku dostáváme dost branek, bych asi chtěl, aby přišel někdo, kdo má dobře zvládnutou obrannou fázi. A takových hráčů bychom tam našli několik. Třeba jihlavský odchovanec Gebre Selassie by nám na pravé straně naší obrany nebo zálohy jistě dokázal pomoct. A na druhé straně určitě Michal Kadlec se svou kopací technikou i schopností hrát stopera. Prostě na koho bych si vzpomněl, ten by dokázal Jihlavě pomoct. Ale my chceme žít v realitě. Chceme si vychovat vlastní hráče, kteří by se současným reprezentantům, jako je třeba Gebre Selassie, mohli do budoucna vyrovnat.
Připustil jste možnost, že byste se jednou do národního týmu mohl vrátit. Lákala by vás pozice hlavního kouče?
Budu upřímný a řeknu, že lákala. Pozici asistenta jsem si vyzkoušel a myslím, že ta práce je velmi zajímavá a prestižní. Ale každý, kdo fotbal na nějaké úrovni děláme, se určitě chce posouvat stále dál. A přiznám se, že v tomto smyslu už pro mě moc času není. Míšovi Bílkovi a novému realizačnímu týmu přeju, aby uspěli a byli u národního mužstva třeba ještě deset let. Na druhou stranu, pokud by se stalo, že by se třeba po příštím cyklu rozhodli skončit, tak bych určitě měl zájem, abych s nároďákem ještě jednou mohl pracovat.
Takže manažer reprezentace by si vaše číslo z mobilu pro jistotu mazat neměl?
Jak říkám: v tomto okamžiku naše vztahy s Vládou Šmicerem i celým realizačním týmem byly velice přátelské a nadstandardní. A proto jim samozřejmě přeji, aby se jim práce dařila. Aby na ten poslední úspěch navázali a i v kvalifikaci o mistrovství světa byli úspěšní.
