Během jedenáctihodinové valné hromady se řešila spousta otázek, jenže ta stěžejní zůstala bez odpovědi. Kdo se postaví do čela fotbalu v době obří krize? Kdo bude novým šéfem?
Řešení se nenašlo. Ani Martin Malík, člověk z byznysového prostředí, ani Petr Fousek, který se mezi fotbalovými bafuňáři pohybuje pětadvacet let, nepřesvědčili dostatek volitelů. A Libor Duba, ředitel Ondrášovky, musel vycouvat už po prvním kole.
Martin Malík
Petr Fousek
Libor Duba
Fotbal se aspoň nepropadl ještě níž. Jenže už teď vězí po ramena v bahně. Zapadl do něj, když před měsícem za zataženými roletami strahovského sídla fotbalové asociace její šéf Miroslav Pelta odkrýval policistům, jak nakládal se státními dotacemi. O dva dny později už seděl ve vazbě.
Tehdy zablikala varovná kontrolka před očima fanoušků, sponzorů i lidí z vyšších fotbalových pater. Jenže každý z nich situaci vnímá jinak.
V očích většiny fanoušků fotbal ztratil zbytek kreditu, některé už úplně přestal zajímat. Část sponzorů pohrozila, zbytek vyčkává. To UEFA naopak nechce vyčkávat, dokonce vyslala v pátek do vysočanského hotelu Clarion svou zástupkyni, aby na volbu dohlédla.
Skoro až mateřsky se snažila delegátům promlouvat do duše: To by byla přece škoda, kdybyste si nového předsedu nezvolili, ne? Radím vám dobře, dohodněte se!
Aha. Takže raději se co nejrychleji rozhodnout, klidně i špatně? Hlavně okamžitě prázdné křeslo někým zaplácnout a karavana klidně ať jede dál po stejné cestě?
Tak nějak si to UEFA zřejmě představuje - chce mít jasno v tom, kdo to vlastně v Česku vede. Když jasno mít nebude, naznačila, že může utáhnout kohoutky a slíbená finanční pomoc, která by se při dotační nejistotě výrazně hodila, nepřiteče.
Měl by se toho český fotbal leknout? Ne!
Roman Berbr, místopředseda fotbalové asociace, na valné hromadě.
Léčba bude bolestivá, ale jinak to nejde.
Protože pokud měl v pátek někdo blízko k tomu, dostat se do pozice nového českého fotbalového bosse, byl to Malík.
Jistě schopný a úspěšný byznysmen, který si i ve fotbale udělal jako ředitel marketingové společnosti STES slušné jméno. Třeba i sympaťák, který mluví bez vytáček a na rovinu. Ale především kůň mocného místopředsedy Romana Berbra, který by jeho prostřednictvím dost pravděpodobně tahal za nitky.
S bývalým estébákem Berbrem u moci, s aurou strachu, kterou kolem sebe rozsévá, a s jeho praktikami z doby minulé už fotbal nemůže jít dál.
Je dobře, že si to aspoň část lidí, kteří v něm fungují, uvědomuje - ta část, která nezvedla ruku pro Malíka a nezalekla se Berbrova vlivu. Jedenapadesát moravských delegátů a dvacet českých (tedy zhruba třetina) dalo ve finále najevo: Máme toho dost! Řada z nich ani tak nehorovala pro to, aby se šéfem stal Fousek, spíš je hnala snaha nenechat projít Berbrova kandidáta.
Nebýt jich, fotbal se mohl vrhnout po hlavě do potoka, kde je třicet centimetrů vody, a zlomit si definitivně vaz.
Jenže teď čeká ještě těžší úkol než „jen“ rozpoznat zlo a vzdorovat mu. Je potřeba najít rozumné a přitom průchodné řešení. Kopání míče do autu může na chvíli situaci zachránit, ale dlouhodobě nepřinese nic.
Do konce roku potřebuje fotbal najít kandidáta, který ho posune dál. Ve stavu, kdy se i pat dá brát jako vítězství, by ve vlastním zájmu neměl setrvávat dlouho.
