Jeden má dlouhé vlasy, ještě delší džíny, košili s krátkými rukávy a na srdci sparťanský znak. Říkají mu Pepík.
Pepík má na Slavii spadeno: „Žádného hráče soupeře si nevážím, protože jsou to sešívaný slávisti.“
Úplně opačný názor má Lukáš, který přiběhne se slávistickým logem na tričku a kalhotami se spoustou kapes: „Odmalička jsem slávista, tělem i duší. Určitě bych to měnit nechtěl.“ Kdyby se ho zeptali, co si myslí o Spartě, jistě přidá pár peprných slov.
Tenkrát věřili, že jiná cesta není. Pepík sparťan. Lukáš slávista.
Podívejte se na video:
Dnes jim táhne na třicet, oba si fotbalem vydělávají, a dokonce kopali za národní tým.
A teď oblékají dres, kterým jako kluci opovrhovali.
Josef Hušbauer je oddaným slávistou.
Lukáš Vácha má duši sparťana, byť říká: „Slavia je jako první holka, na tu se nezapomíná.“ Ani jeden se nestydí, že se upsal konkurenci, kterou v dětství z duše nenáviděl.
Anebo si to aspoň mysleli.
Josef Hušbauer (vlevo) jako slávista, Lukáš Vácha jako sparťan
A je to snad špatně, že se převlékli? Zůstává jim cejch na čele? Měli by se držet nepsaného pravidla, že k rivalovi se nepřestupuje? Určitě se najde spousta křiklounů, kteří nikdy neodpustí. Hušbauer zůstane zrádcem pro sparťany a dost možná mu neuvěří ani fanatičtí slávisté. Vácha to má podobné, jen v opačném gardu.
Jak říká textař František Ringo Čech, vášnivý slávista a ještě větší antisparťan: „Chlap opustí rodinu, děti, manželku, zradí vlast, ale klub? Nikdy!“
To znamená, že ani reprezentační stoper Jakub Brabec, který dnes poprvé nastoupí za Plzeň, to nebude mít snadné. Býval hrdým odchovancem Sparty, kterému kvůli klubové barvě proudila tělem snad ještě rudější krev, než je obvyklé. Po svých gólech se plácal do srdce, které bylo sparťanské – a nic než sparťanské. Souboje proti konkurenční Plzni bývaly na ostří nože. Porazit! Zadupat! Zneškodnit!
Opava - PlzeňSledujte od 18.00 online. |
Teď se postaví na druhou stranu barikády. Provokativně. U plzeňských fanoušků bude bojovat s nedůvěrou, ty sparťanské už si nejspíš nikdy nezíská na svou stranu, protože z jejich pohledu nelze věřit muži, který konvertuje k opačné víře.
Ale co my obyčejní sportovní fanoušci? Taky Brabce odsoudíme? Nebudeme respektovat vyšší princip, podle kterého se Brabec nejspíš rozhodoval? Byl v klinči.
Za Spartu by Brabec dýchal, ale... Jak si Plzeň bere rudé srdcaře |
Hrozilo mu, že si na jaře nezahraje a ztratí půl roku fotbalového života. Zbývalo pár dní do přestupního termínu. Se Spartou se nedomluvil. S Plzní ano. Tečka.
Byla to otázka příležitosti, ne srdce. To Brabcovo je sparťanské, byť teď bude tělem bojovat za rivala.
Pokud si při přestupu balíte kopačky a chrániče, tak nějak balíte i svou věrnost. Přitom je lidskou (sportovní) přirozeností někam patřit, za něco bojovat a pod stejná ochranná křídla se pak i vracet. Jenže někdy to nejde.
Klubová věrnost je čím dál víc záležitostí fotbalových romantiků. Pánové Maldini, Totti, Gerrard, Lampard, Iniesta, Xavi nebo Messi, kteří prakticky celou kariéru strávili v jednom dresu, budou navždy v kronikách jako romantičtí úžasňáci, kteří nezradili.
Bořek Dočkal po návratu do Sparty
Ale třeba nikdy nebyli v situaci, že se musejí rozhodnout podle vyššího principu. I Bořek Dočkal, který se v neděli vrátil do Sparty jako kapitán, přece začínal ve Slavii. Co z toho plyne? Že změnit dres není hřích.
