Některé kroky jsou ale až chaotické, což odpovídá rostoucímu strachu, jak sezona dopadne. Ztráta na nesestupovou příčku ještě není nedostižitelná, přesto se zdá, že právě ligový nováček doprovodí ostravský Baník do nižší soutěže.
Jen optimismus nestačí
„Nebudeme velkohubí ani alibisti. Tento tým má kvalitu na to, aby hrál v horní polovině tabulky,“ odhadoval před startem sezony sportovní manažer klubu Ladislav Minář, přestože ani skalní příznivci takové prohlášení nečekali.
Následující měsíce ukázaly, že se mýlil. Ligové áčko pouze ve čtyřech případech odehrálo utkání bez inkasované branky. V útoku se také trápí. Střelecky je Sigma nejhorší z celé soutěže.
Obrat nepřineslo ani časově omezené hostování Romana Hubníka, očekávání zatím nesplnil útočník Aidin Mahmutovič. Předsezonní sázka na bezbřehý optimismus nevyšla. Spíše uškodila, protože zakryla nedostatky fotbalistů ve rvavosti a bojovnosti.
Už v předchozí druholigové sezoně se ukázalo, že v klubu je až příliš technických hráčů a že těm nevoní kontaktní fotbal s řadou bolestivých střetů. Chybí naopak neústupní buldoci, kteří neváhají v případě hrozícího nebezpečí kopnout balon až za tribunu.
Takové vedení Sigmy nezískalo. I kvůli špatnému odhadu, že se vyhne bojům o záchranu. Jenže bez nich nejde v takových zápasech uspět, což je jeden z důvodů, proč se příznivci oprávněně obávají sestupu.
Sigma je provinční klub
Sport, a český fotbal zvlášť, je velice nestandardní prostředí. Bafuňáři hrají své hry, kluboví prezidenti se vzájemně mystifikují, rozhodčí chybují. Přesto v něm platí dané zákonitosti. Uspějí jen silní hráči. A vítězové jsou silní na hřišti i v zákulisí.
Nejen z tohoto pohledu je Olomouc pouze provinčním klubem – a už by si to měla přiznat. Byla zvyklá pohybovat se v horních patrech tabulky a atakovat pohárové příčky. Ta doba však minula. Znalci prostředí už před začátkem jara odhadovali, že Bohemians a Jihlava mají ještě před úvodním hvizdem 17. kola v tabulce o šest bodů více než Sigma.
Po šesti zápasech je to realita, přičemž nikdo nepochybuje o tom, že potřebné body urve i Příbram. Sigma se řadu sezon vyhřívala mezi českou elitou. Čerpala z mládežnické základny, opírala se o výkony srdcařů typu Radima Kučery.
V současnosti silné osobnosti i zářící hvězdičky v sestavě chybí. Jak se říká – přišla bída na kozáky. Také z tohoto pohledu je Olomouc provinční. A to není urážka. Ve srovnání německým Hoffenheimem nebo italským Chievem je spíše zázrak, že se na české špici udržela tak dlouho. Pokud Sigma v lize zůstane, čekají ji boje o záchranu, případně o střed tabulky. A čekání na silnou generaci, která pozvedne klub k ligovým výšinám.
Budoucnost nejistá
Možná největším problémem fotbalové Olomouce je struktura akcionářů klubu. Město sice mládež i vrcholový fotbal podporuje, největší starosti se zajištěním potřebných financích ale zůstávají na předsedovi představenstva Josefu Lébrovi, což přiznal před sezonou i Minář.
„V téhle fázi je to všechno postavené na jednom člověku, a tím je pan Lébr. To je skutečná realita. Bez Lébra nepůjdou hráči s výplatami domů, bez Lébra nemůžete hráče přivést a vytvořit mu podmínky, bez Lébra ho těžko koupím. V tenhle moment je pro Olomouc nepostradatelný. Nezažil jsem za rok a půl, co jsem tady, že by někdo přišel a chtěl sem dát peníze,“ říkal před osmi měsíci Minář.
Od té doby se situace nezměnila. Sázka na jediného člověka je vždy riskantní. Lébr může ze dne na den skončit. Kvůli únavě nebo z jakéhokoli jiného důvodu. Přes některé přehmaty v minulosti je předseda představenstva pro Sigmu stále klíčovým mužem. Bez něj by hráčům těžko chodily včas výplaty.
Je však záhadou, zda se zavedené značky jednou chopí někdo jiný. Třeba v Ostravě obavy mít nemusí. Na severu Moravy se vždy najde někdo, kdo Baník nenechá padnout. Z ješitnosti nebo z nostalgie. To je vlastně jedno. Na Hané ale takoví lidé nejsou a to může být v budoucnosti velký problém.
