Útěk z ligy s brekem
Od šesti let chodil doma po Mladé Boleslavi jen třemi cestami. Z bytu v sídlištním paneláku do školy, odtud na stadion a večer domů. "Nic jiného než fotbal mě nikdy nezajímalo," říká. V sedmnácti už hrál za dospělé.
Ale z první návštěvy ligového klubu ho táta přivezl domů s brekem. "Harcovali jsme se s Bohemkou trénovat někam na okraj Prahy autobusem, a jaké vedli cestou hráči řeči, to se mi vůbec nelíbilo." Druhý den vzkázal, že je nemocný. "Manažer Lacina mi hrozil, že mě pošle na vojnu do Karlových Varů. Přitom já měl modrou knížku," vzpomíná.
Bohemians včas nezaregistrovali jeho smlouvu, ale po půl roce se do Prahy přece jen odstěhoval. Avšak na Julisku, do Dukly, která ve třetí a druhé lize oprašovala zašlou slávu. Útěk z Itálie se zklamáním. Jeho hvězdička začala vycházet. Bez jediné odehrané minuty přeskočil první ligu a vydal se rovnou do Itálie. Vyhlédl si ho trenér českého původu Zdeněk Zeman ve druholigové Salernitaně. Po třech letech vysedávání na lavičce se však vrátil. "Nebyl jsem vyzrálý, celý přestup byl uspěchaný," hodnotí dnes.
Dukla tehdy před dalším růstem nadějného hráče dala přednost okamžitým penězům. Koloušek přiznává i svou chybu. "Ve chvíli, kdy se mi začalo dařit, jsem přijel o den později ze srazu reprezentační jedenadvacítky." A trenér Dello Rossi mu to nezapomněl. "Stýskalo se mi." Pak uzná, že utratil spoustu času a peněz. Třeba na hracích automatech. Ožil později ve Fermaně, ale předloni se s Itálií rozloučil.
Útěk ze Sparty s hořkostí
Do Sparty ho pustili aspoň na hostování. A hned si dovolil říct do novin, že se pod trenérem Haškem málo trénuje. "Později jsme si to vyříkali a měli výborný vztah," tvrdí. Posilou, jak se čekalo, se však nestal. V létě měl jít do Teplic nebo do Ostravy, připravovat se začal znovu se Spartou. Dny ubíhaly.
"Sportovní ředitel Pelta mě nechtěl. Říkal, že mám velké požadavky. Ale my jsme se rozcházeli jen o 300 000 korun na rok." Čtyři dny předtím, než se měl podle smlouvy vrátit do Itálie, se dohodl s Libercem. "S penězi jsem šel dolů. Jedu na prémie," připouští. Část gáže - na zdejší poměry mimořádné - stále hradí Salernitana.
Útěk do Liberce s radostí
Na severu Čech konečně začal naplňovat předpoklady. Stal se režisérem triumfální jízdy Pohárem UEFA. Patří k nejvýš hodnoceným hráčům ligy a v únoru oblékl dvakrát reprezentační dres. Dokonce hned při prvním kontaktu s míčem dal gól Maďarům. „Jsme mančaft, kde zná každý svoji roli,“ říká o Liberci. "Kde hvězdy pracují pro kolektiv. Najdete tu poctivé kluky, většinou z Moravy. Máme perfektní vztah s trenéry, kterým věříme."
V Liberci bydlí s přítelkyní Lucií a psem, jemuž věnuje skoro všechen volný čas. Vedle televize, na níž chytá tři stovky programů. Je spokojený. Na to, že by se v létě vrátil do Itálie, kam ještě rok smluvně patří, nechce ani pomyslet.
Salernitana ho chtěla prodat za 15 milionů korun, jeho cena však stoupá. "Nejraději bych zůstal v Liberci," přeje si. Avšak čím lépe hraje, tím bude na konci sezony dražší. Takřka neřešitelná situace. Pár už jich Václav Koloušek ve fotbalovém životě vyřešil. Poradí si i s touhle?
 Liberecký Koloušek (vpravo) v souboji s Hyským ze Slavie |
