Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Koller slaví čtyřicítku. Byl unikátní střelec, bude trenérem útočníků

Veterán Jan Koller v dresu Smetanovy Lhoty | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

30 2013
Čas je nejspíš nejspravedlivější a zároveň to nejneúprosnější, s čím se člověk v životě setká. "Je to tak, ne nadarmo se říká, že čas nezastavíš. Takže už dohonil i mě," poznamenává bývalý fotbalový reprezentant Jan Koller, který poslední březnovou sobotu slaví čtyřicáté narozeniny.

Když se za tou čtyřicítkou ohlíží, dělí ji na čtyři dekády. Tou první bylo klukovské období do deseti let, poté přišlo období do dvacítky, na jejímž konci se už proměnil v mladého muže. Jeho třetí dekádu už zná každý český fotbalový fanoušek. Dvoumetrový robustní útočník ji končil v dresu Borussie Dortmund, na kontě měl mimo jiné i vítězství v domácí anketě Fotbalista roku a dával góly za národní mužstvo.

A čtvrtá životní desítka? Ani ta nebyla k zahození: třetí místo na mistrovství Evropy, vstřelený gól na mistrovství světa, poznání okouzlujícího Monaka a jeho nádherného okolí, které si s rodinou vybral za současný domov. Přišlo však i loučení s reprezentací a konec profesionální kariéry.

Jako kluk nosil desítku a hrál si na Platiniho

Kollerova první životní dekáda začala narozením v Praze. Ale už v šesti letech se s rodiči přestěhoval do Smetanovy Lhoty na Písecku. A v téhle malé obci začal se skutečným fotbalem. V jejím dresu dal svůj první opravdový gól a hrál si na Platiniho.

"Nikdy nezapomenu, jak jsem byl šťastný, když se ve Smetanově Lhotě založilo žákovské družstvo, tahle událost mi v paměti zůstane nadosmrti. A představte si, že nám koupili opravdové dresy," vzpomíná jubilant.

"První gól jsem dal už jako šestiletý, když jsme hráli přátelák v sousedních Miroticích.O pár let později, když zrovna nebyl zápas a nemusel jsem mít oficiální dres, jsem se stával Platinim. Tenkrát se o Francouzích hodně mluvilo a samozřejmě nejvíc o Platinim. Tak mi moje šikovná maminka vyšila na takové modré tričko, protože Francouzi přece hráli v modrých dresech, francouzský znak s tím typickým kohoutem a na záda našila desítku. A když jsem si pak tohle tričko oblékl, připadal jsem si jak fotbalový bůh."

A ke své první desítce nejlepší český reprezentační střelec všech dob s 55 vstřelenými góly dodává. "A nikdy nezapomenu na tu výbornou žákovskou partu, s níž se dodnes setkávám pokaždé, když do Lhoty přijedu. Například trenéra mi teď dělá bývalý spoluhráč Petr Lexa, dalším velkým kamarádem zůstal třeba Robert Sahula, ale to bych klidně mohl vyjmenovat celou jedenáctku. Už se těším, že je někdy v půli dubna zase uvidím, až si do Lhoty přijedu zahrát mistrák v jihočeské B třídě."

V písecké Dukle ho nechtěli, sloužil ve vojenské kuchyni

Rozběhla se Kollerova druhá desítka, ve Smetanově Lhotě tehdy neměli dorost, a tak šel ve čtrnácti hostovat do Mirotic. Tam obvykle chyběl brankář a tak právě v Miroticích si Koller poprvé vyzkoušel brankářské řemeslo. Sám říká, že tam většinou chytal, stejně tak se většinou stavěl do branky i později na dorosteneckém hostování ve Strakonicích. A právě tahle brankářská zkušenost se mu moc hodila na začátku nového tisíciletí, když dával góly za Borussii Dortmund.

Potom už Kollera čekala vojna.

"Narukoval jsem do Písku, což bylo docela blízko domova. Moc jsem si přál hrát za tehdejší píseckou Duklu, jenže oni mě mezi fotbalistama nechtěli. Tak jsem byl řadový voják a dost často jsem vypomáhal v kuchyni. A musím říct, že mě to v té kuchyni docela bavilo. Jo a ještě jedna vzpomínka na vojnu. Rukoval jsem 1. dubna 1992 a ten den zrovna hrála Sparta v Lize mistrů s Barcelonou. No a samozřejmě, že jsem kvůli tomu nástupu tenhle fantastický zápas, který Sparta 1:0 vyhrála, neviděl..."

KONEC. Jan Koller ukončil v osmatřiceti letech kariéru profesionálního

Jan Koller ve svém prvním profesionálním působišti za pražskou Spartu utkání s Baníkem Ostrava (4. srpna 1995).

Ze sparťanského béčka až na vrchol v Dortmundu

Když se vyučený automechanik Koller po půldruhém roce z vojny vrátil, byl ve své třetí dekádě. Bylo mu dvacet, našel si brigádu v Praze. Po rozpadu Československa dělal za slušný plat na likvidaci nepotřebných federálních mincí. Bydlel u babičky v Klánovicích, hostoval v divizním Milevsku, ze začátku trénoval v Krči a později v Uhříněvsi se sparťanským béčkem. V letenské rezervě zaujal natolik, že ho Sparta za sto tisíc korun ze Smetanovy Lhoty koupila. V létě 1994 podepsal první profesionální smlouvu.

"Abyste ale neměli velké oči. Dostal jsem ve sparťanském béčku čtyři tisíce měsíčně plus prémie, které dělaly asi pět až šest set za vyhraný zápas. Na těch mincích jsem sice bral víc, ale to už jsem si říkal, že bych se chtěl živit fotbalem. Tak jsem musel začít na těch čtyřech tisícovkách."

Koncem ledna 1995 hrálo sparťanské béčko přípravu s letenským áčkem, dostalo sice nakládačku, ale Koller, který dal gól, šéfy prvoligového mužstva zaujal.

"Spartu tehdy trénoval německý kouč Sundermann a ten za mnou hned po tom zápase poslal asistenta Borovičku s tím, abych se druhý den přestěhoval do kabiny áčka. To jaro v pětadevadesátém jsem pak většinou v lize naskakoval jako střídající hráč, ale v áčku už jsem zůstal. V létě mi pak Sparta vylepšila smlouvu na šest tisíc, ale prémie za vítězství už byly mnohem vyšší, třeba až deset tisíc."

První ligový zápas odehrál na jaře 1995 v Benešově, první ligový gól dal téže jaro v utkání na Bohemians.

"Ale po dalším roce jsem byl rozhodnutý ze Sparty odejít. Fanoušci mě rádi neměli a věčně na mě pískali, nemuseli mě ani někteří spoluhráči, hlavně ti, kterým jsem zabíral místo v sestavě. V létě 1996 jsem měl původně namířeno do Českých Budějovic, ale pak se naskytly testy v belgickém Lokerenu. Tam se hodně rozmýšleli, ale přimluvil se za mě pan Vacenovský, bývalý duklák, který později v Lokerenu hrál i trénoval. Jeho slovo nakonec rozhodlo a tím přišel zásadní zlom v mojí kariéře. Dodnes jsem panu Vacenovskému za tu přímluvu vděčný."

PRVNÍ ZÁPAS, PRVNÍ GÓL. První reprezentační zápas Jana Kollera proti Belgii - a

PRVNÍ ZÁPAS, PRVNÍ GÓL. První reprezentační zápas Jana Kollera proti Belgii - a hned první z jeho mnoha gólů. V tomto přátelském zápase neskóroval nikdo jiný (9. února 1999).

V dresu Lokerenu se stal nejlepším střelcem belgické ligy ročníku 1998/99, přišla první pozvánka do reprezentace, byl vyhlášen nejlepším českým fotbalistou za rok 1999. Po přestupu do Anderlechtu vyhrál s tímto populárním klubem v letech 2000 a 2001 titul, v roce 2000 byl v Belgii vyhlášen nejlepším hráčem a v létě 2001 přestoupil do Borussie Dortmund. Hned o rok později slavil společně s Tomášem Rosickým mistrovský titul, jemuž předcházelo finále někdejšího Poháru UEFA.

"Ten rok 2002 byl opravdu skvostný. Tak jsem si vlastně vynahradil rok minulý, který se mi moc nepovedl. V Teplicích jsem při střídání v kvalifikaci se Severním Irskem vzteky nakopl dres, pak jsem byl vyloučený na Islandu, červenou jsem viděl i v dresu Dortmundu při Poháru UEFA v Kodani, v sedmi zápasech za národní mužstvo jsem nedal ani jeden gól, prostě hrůza. Naštěstí se to hned v dalším roce otočilo," vrací se Koller na začátek tisíciletí.

A přidá vzpomínku na své bundesligové brankářské intermezzo. "Na podzim 2002 jsme hráli ligu na Bayernu, po přestávce byl vyloučený náš brankář Lehmann a my už měli třikrát vystřídáno. Tak jsem neváhal ani vteřinu, vzal jsem si od Lehmanna brankářský dres a rukavice a šel na to. Gól jsem nepustil, zůstalo to 2:1 pro Bayern a já se dokonce dostal do sestavy kola. Samozřejmě jako brankář."

ONO TO PŮJDE, A NE, ŽE NE! Češi prohrávali na Euru 2004 s Nizozemskem už 0:2,

Nejlepší období v reprezentaci. Jan Koller a Pavel Nedvěd se radují na Euru 2004.

Ta naše Brücknerova parta po sobě nechala výraznou stopu

Kollerova čtvrtá dekáda začala parádně. Bylo mu jedenatřicet, když s národním mužstvem vybojoval nečekané třetí místo na evropském šampionátu 2004 v Portugalsku. Osm dní před prvním duelem na mistrovství s Lotyšskem se oženil s dlouholetou přítelkyní Hedvikou Kaňkovou. O dva roky později vstřelil gól Američanům na mistrovství světa v Německu, ale v témže utkání se zranil a šampionát pro něj skončil.

Po Dortmundu přišlo angažmá v AS Monako, následoval půlrok v Norimberku, další rok a půl v ruské Samaře, od ledna 2010 třetí francouzská liga v Cannes, v září 2011 rozloučení s profesionální kariérou.

"Ten šampionát v Portugalsku je pro mě taky nezapomenutelný. Jen to mohlo být ještě lepší než třetí místo, protože jsme tenkrát určitě měli na zlato," vzpomíná kanonýr. "Na mistrovství světa v Německu jsem měl smůlu, hned v prvním zápase s Američanama jsem se zranil a pak musel z tribuny sledovat, jak nároďák přes porážky s Ghanou a Itálií došel k vyřazení."

Za fotbalový životní omyl považuje, že se po ukončení reprezentační kariéry po mistrovství Evropy 2008 nechal přemluvit k návratu.

"Ivan Hašek do mě tak dlouho hučel, až jsem mu kývl. Ale v Bratislavě v zářijovém kvalifikačním zápase se Slovenskem jsem se jen trápil," vrací se Koller ke svému poslednímu reprezentačnímu startu v září 2009.

Za celou svou kariéru považuje za největší úspěch úspěšné účinkování v národním týmu. První zápas za něj odehrál v únoru 1999 proti domácí Belgii, poslední ve vzpomínaném duelu proti Slovensku.

"A úplně vůbec nejvíc ze všeho jsem pyšný na to, že ta naše parta pod trenérem Karlem Brücknerem kolem Pavla Nedvěda, Karla Poborského, Vládi Šmicra, Tomáše Rosického, Petra Čecha, Milana Baroše, Marka Jankulovského a dalších zanechala v evropském fotbale opravdu nesmazatelnou stopu," říká.

NÁVRAT. Koller chtěl pomoci českému výběru probojovat se na mistrovství světa

NÁVRAT. Koller chtěl pomoci českému výběru probojovat se na mistrovství světa 2010, jenže to se nepodařilo. Na Slovensku byl vystřídán a reprezentaci řekl definitivní sbohem (5. září 2009).

Do dalších let si Koller přeje hlavně zdraví

"Když se podívám do budoucnosti, přeju si hlavně zdraví pro celou rodinu," zmiňuje čerstvý čtyřicátník devítiletou Hedviku, čtyřletou Katku a manželku Hedviku. "Protože fotbal mi jinak dal vlastně všechno, co jsem si mohl přát."

Když v závěru roku 2009 ukončil angažmá v Samaře, přestěhoval se s rodinou do Monaka.

Fotogalerie

"Když jsem tam hrál, strašně se nám v tomhle kraji zalíbilo. A přestože jsme v Praze stavěli dům, bylo jasné, že chceme žít v Monaku. A o návratu do Česka zatím neuvažujeme. Hedvika tu chodí do školy a francouzky mluví perfektně. A když si hraje s Katkou, mluví spolu jen francouzsky. Ale nebojte, já s manželkou se pořád bavíme česky."

Dnes si občas chodí zahrát za starou gardu Monaka, hokej válí skoro každou neděli za veterány Nice, chodí hrát tenis a jezdí s rodinou na lyže do nedalekých Alp. Kromě toho chodí do školy na francouzštinu.

"Čtení i psaní mi už docela jde, ale mluvení je horší. Jen proto jsem ještě nevzal nabízenou práci v monackém klubu, kde bych měl v amatérské sekci trénovat útočníky. Ale věřím, že do léta s tím pohnu."

Sobotní narozeniny oslaví v rodinném kruhu. "Jedeme si na Velikonoce všichni čtyři zalyžovat na Mont Blanc."

A jak to vypadá s jeho plážovým fotbalem, na který se poslední dobou také vrhnul?

"V únoru jsem si za Bohemku zahrál v Praze turnaj a mám zprávy, že v Itálii se v květnu chystají uspořádat v plážovém fotbale nultý ročník Ligy mistrů. Mužstvo Bohemians 1905 už prý poslalo přihlášku a když ho pořadatelé vezmou, měl bych být v květnu u toho," uzavírá jedenadevadesátinásobný reprezentant a autor 180 ligových gólů.

Své jubileum připomene Jan Koller ještě jednou s dalšími osobnostmi 22. června v pražských Lipencích. Sestaví svůj tým snů a bude hrát turnaj proti mužstvům Ivana Haška, který letos završí padesátku, a Vladimíra Šmicera, jenž letos také slaví čtyřicetiny.

Z TRÁVNÍKU DO PÍSKU. Za plážové fotbalisty Bohemians poprvé nastoupil také






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze