"Pokud to nezvládnu, svět se nezboří a moje zklamání nebude tak obrovské," dodává dvoumetrový útočník Dortmundu, který se blíží do Kristových let.
Není zbytečné se ptát, co si přejete do roku 2006?
Ne, klidně se zeptejte.
Tak povídejte. Jak zní vaše novoroční přání?
Nebudu kličkovat, chtěl bych být co nejdřív zdravý a bez komplikací se vrátit na trávník. Pokud možno tak, abych se stačil připravit na mistrovství světa.
Zkuste svou budoucnost odhadnout dnes, šest měsíců před šampionátem. Česko čeká první zápas na turnaji 12. června.
To je těžké, nechci být velký optimista, ale musím věřit. Stačí, když řeknu padesát na padesát?
Stačí, šance na vaše uzdravení tedy je. Fanoušci se modlí, abyste to stihl.
Vím to a děkuju za důvěru. Zahodil jsem berle a už chodím po svých. Každý den posiluju, cvičím a vidím před sebou velký sen – šampionát v Německu, vrchol kariéry.
To opravdu cvičíte úplně každý den?
Přes svátky sice v rehabilitačním centru v Regensburgu zavřeli, ale já byl aspoň třikrát na rehabilitaci v Praze.
Je těžké se motivovat? Jiný na vašem místě by možná zůstal ležet doma na kavalci.
Cítím povinnost sám k sobě, že musím pro návrat udělat maximum. Pozítří se do Regensburgu vracím, nastává další fáze rehabilitace.
Jaké jste měl vlastně svátky?
Celkem v klidu. Pendloval jsem mezi Jabloncem, kde máme chalupu, a Prahou. Po silném sněžení nebyly silnice nic moc, ale manželčin brácha je protahuje, takže mi dával čerstvé informace. Silvestr proběhl taky na horách, fakt je tady pohoda.
Co děláte, když nemůžete lyžovat?
Já bych stejně nelyžoval, to jsem nedělal snad patnáct let. Co dělám? Mám dozor. Jsou tu čtyři rodiny s dětmi, jezdíme sem každý rok.
Sáňkujete?
Ani to bohužel nemůžu. Jen stojím a koukám.
Postaral jste se o silvestrovskou pyrotechniku?
Kdepak, já se toho spíš bojím. To kamarád je do ohňostrojů maniak, to je jeho práce.
Jak si vůbec udržujete váhu? Před zraněním jste vážil přes metrák.
Trošku jsem přibral, ale věřím, že to zase shodím. Nejsem moc náchylný k tloustnutí. Když se vrátím do Regensburgu, už si mě pohlídají.
|
Jan Koller Jeden z nejpopulárnějších fotbalových reprezentantů, útočník Dortmundu, zvaný Dino. Nejlepší střelec domácí reprezentační historie: za 66 zápasů dal 40 gólů. Hvězda světové kvalifikace, v září se však těžce zranila. Nyní marodí po operaci kolenních vazů a hrozí, že se nestihne vyléčit do mistrovství světa. Narozen 30. března 1973. 202 cm, 103 kg. Manželka Hedvika, dcera Hedvika (2 a půl roku). Začínal ve Spartě, kde se ho zbavili jako neohrabaného. Od roku 1996 v belgickém Lokerenu, kde poprvé zazářil, 9. února 1999 hrál poprvé za reprezentaci. S Anderlechtem Brusel dvakrát mistr Belgie, s Dortmundem mistr Německa. Také finalista Poháru UEFA a bronzový z Eura 2004. |
Jak moc už můžete nohu namáhat?
Trochu. Chodím bez bolesti a to je pro mě hrozně důležité. Vím, že koleno nenateče ani po zátěži. Posiluju se závažím, jsem na pohyblivých destičkách a držím stabilitu, chodím do vody, na elektromasáže.
Každý den ten samý program. Není to "na hlavu"?
Je to sice stereotyp, ale vím, proč to dělám. Pro sebe.
Jak často přemýšlíte o návratu?
Čas od času mě napadne, jestli to stihnu. Konzultoval jsem to s doktory, kteří se shodli, že zatím všechno probíhá, jak má.
To musíte být spokojený.
Nechci to zbytečně přeceňovat. Řeknu vám někdy v půlce března, to bych snad mohl začít vyklusávat. Pak záleží, jak bude koleno reagovat, jak přijme zátěž. Mohou nastat vedlejší reakce, komplikace. Natrhnu si třeba sval, a bude vymalováno.
Teď jste sice promluvil pesimisticky, ale jinak musíte být s dosavadní léčbou spokojený.
Určitě jsem spokojený, jenom mi povadly svaly. Hlavně se stehenním svalem nad operovaným kolenem mám docela problémy. Jeho objem se totiž zmenšil snad o pět centimetrů, což je celkem depresivní pohled. Takže ho musím posilovat, jenže zároveň to nesmím přepísknout.
Co vás drží nad vodou?
Myslíte kromě rodiny? Vidina mistrovství světa, vidina toho, že zase hraju fotbal, vidina nové sezony, pro kterou snad už budu v pořádku.
Mezi svátky jste přijel na halový turnaj do Liberce. Oživil jste vzpomínky na fotbal?
Panečku, pořádně mě při zápasech svrběly nohy. Když jsem nemohl hrát, aspoň jsem trénoval svoji Smetanovu Lhotu.
Uspěl jste v roli trenéra?
Právě, že jsem vyhořel. Skončili jsme desátí z dvanácti, pro příští rok asi důvěru nedostanu.
Teď vážně. Připouštíte si, že mistrovství světa nestihnete?
Tu myšlenku v hlavě mám, to přiznávám bez mučení. Kdybych bezmezně věřil, že se vrátím, zklamání z opaku by bylo o to větší. A to nechci dopustit.
Nakolik tedy věříte?
Napůl. Nechci riskovat a odjet na šampionát nedoléčený. Důležitější je, abych se vůbec uzdravil a nic neuspěchal.
Co z toho plyne?
Když mi doktoři řeknou, že jsem připravený jen na 80 procent, sám řeknu, že nejedu. To by přece nemělo smysl. Ať radši jede někdo zdravý.
To byste vážně udělal? Vzdal se svého snu?
A co by mi zbylo? V životě jsou mnohem horší věci než jeden promarněný fotbalový turnaj. Například můj kamarád má vážně nemocnou dceru. A to si teprve člověk uvědomí, co je opravdu důležité. Ale je určitě pravda, že mě vidina šampionátu žene dopředu, je to obrovská motivace. Zároveň však počítám s tím, že to nakonec nemusí vyjít.
Konečná nominace třiadvaceti vyvolených musí být hotová 15. května.
No právě. A do té doby já nebudu hrát žádný zápas.
Opravdu?
To nestihnu, trenér Brückner bude muset jít do rizika. V čase nominace já téměř jistě ještě nebudu kopat do míče. Měl bych pak měsíc na to, abych se dostal herně do pohody.
To se dá zvládnout? Nikdy v životě jste neměl tak dlouhou pauzu.
Nevím, jak bude tělo reagovat. Ale věřím, že když budu zdravotně v pořádku, zvládnu to i herně. Ještě mě musí poslouchat hlava, abych podvědomě pořád nemyslel na zraněné koleno a neuhýbal ze soubojů.
Takže budete čekat, co vám řeknou lékaři?
Potřebuju od nich slyšet, že jsem připravený na sto procent.
Teď říkají co?
Teď je ještě brzy. Začátkem května se sejde konzilium doktorů, prošetří mě a každý z nich mi řekne, jestli do toho můžu jít.
Obáváte se toho dne?
Zatím na to nemyslím. Až to přijde, budu věřit, že mi řeknou: O.K., jsi připravený, můžeš jet.
A když řeknou ne?
Tak se s tím smířím. Doktoři se shodli, že se operace povedla a ještě budu hrát fotbal. Doufám, že moje kariéra má před sebou ještě tři čtyři roky. A jestli s mistrovstvím světa, nebo bez, to se teprve uvidí.
 Jan Koller. |
