Vážně už jste připravený na těžký zápas v Lille? Měl jste se přece léčit déle než měsíc.
Zranění se zahojilo o týden dřív, než doktoři předpovídali.
Takže spěcháte na hřiště?
Nespěchám, takovou chybu neudělám. Prostě jsem fit a na lavičku bych si snad sednout mohl. Ale ještě to musím probrat s trenérem. Sval se vyléčil, jen potřebuju pořádně potrénovat, abych chytil rytmus. A zbavil se obav, což při mé povaze nejspíš nebude nijak těžké. I když těch zranění bylo na můj vkus poslední dobou nějak moc.
To ano. Už čtrnáct měsíců měníte hřiště za rehabilitační kliniky. Nejdřív přetržené křížové vazy v koleni, naposledy dvakrát natržený stehenní sval.
Naštěstí tentokrát sval srostl rychleji než po mistrovství světa. Prasklina nebyla tak rozsáhlá. Ale stárnu, to je pravda.
Neříkáte to z legrace?
Ne. Možná jsem si to dřív tolik nepřipouštěl, ale teď už jo. I když jsem s fotbalem začal později, s věkem zranění určitě souvisejí.
V březnu mi bude čtyřiatřicet, potřebuju víc odpočívat, svaly jsou unavenější.
Nebojíte se proto dalšího zranění? Přemýšlíte, jak tomu předejít?
Určitě chci co nejdřív zavolat fyzioterapeutovi Pavlu Kolářovi, jestli by mi neporadil cvičení, které by mi pomohlo a fungovalo jako prevence. Už chci chvíli hrát bez zranění, nebaví mě pořád na fotbal jen koukat.
Máte strach?
Strach ne, nefňukám, zranění k fotbalu patří. Jenže když jim můžu předejít, udělám to. Dlouho jsem léčil levou nohu, a tím pádem víc namáhal pravou, což se mi teď vymstilo. Na mistrovství světa natržený sval, teď taky. Noha se tak bránila proti tomu, že byla přetížená.
Teď musíte pravačku šetřit?
To ne, jen musím najít rovnováhu. Zatím mám v hlavě, že radši ucuknu, ale dostanu se do toho. Při jednoduchých nácvicích na to myslím, ale jakmile začnu hrát, zapomenu na to. Tentokrát ta pauza nebyla dlouhá. Takže návrat bude snadnější? To uvidíme. Před měsícem jsem se pomalu dostával do pohody, lepšil jsem se, teď netuším, jestli mě další pauza zase neshodila nazpátek.
Deset dní jsem nedělal vůbec nic, bolelo to i při chůzi. Teprve pak jsem začal s rehabilitací.
Monako se bez vás nepatrně zvedlo. Dělají vám spoluhráči radost?
Zaplaťpánbůh. Poslední tři zápasy neprohráli, hezky si zastříleli v Troyes, kde vyhráli 4:0, ale pořád se motáme kolem sestupových míst. Jinak je v Monaku skvěle, jen ten fotbal mi doteď moc radosti nepřinesl.
Zrovna jsme se chtěl zeptat, jestli letního přestupu z Dortmundu do Monaka nelitujete.
Absolutně ne, Monako je skvělá štace. Krásné místo pro život.
Stihl jste během zranění i něco jiného než rehabilitaci?
Šprtám francouzštinu, třikrát týdně k nám chodí učitelka, Češka, která učila už spoluhráče Jardu Plašila. Fránina je těžká. Mám sešitek, do kterého si píšu, jak se slova vyslovují, protože se jinak píšou. Pořád do sešitku koukám, je to boj.
Rodinné výlety kolem Monaka jste už stihl?
Ještě do října jsme se mohli koupat v moři, z baráčku to máme dvě stě metrů na pláž. A pak došlo i na výlety: Nice, Cannes, Saint Tropez, taky v Itálii už jsme byli.
Na jachtu do Monaka naopak z Itálie občas na víkend přiletí Pavel Nedvěd, bývalý kapitán reprezentace. Už jste se viděli?
Volal mi, že by měl dorazit za dva týdny. S Juventusem hraje v pátek v Janově a víkend snad stráví tady. Dáme si oběd s rodinami a pokecáme. Potom by snad mohl vyjít i společný Silvestr.
Vy nepojedete na konci roku domů?
Ne, pauza je příliš krátká. Ještě 23. prosince hrajeme a už šestého ledna nám ten kolotoč začíná znovu.
To už bude rok 2007. Bude lepší?
To doufám! Je čas to zlomit, trable musí skončit.
