"Kupodivu jsem vůbec nebyl nervózní, nepřipouštěl jsem si, že bychom mohli vyhořet. Šel jsem si zahrát fotbal," vyprávěl mládenec s blyštivou pecičkou v levém uchu.
Krásnou střelou zpoza šestnáctky otevřel skóre, po narážečce se Šimákem pálil pravačkou přímo do horního rohu branky.
"Byla to super rána, nejdůležitější gól v životě. Vůbec si nepamatuju, co se dělo, byl jsem v euforii," řekl. Kromě toho předváděl dravé průniky po levé straně, kličkoval, nebál se soubojů. MF DNES mu udělila výbornou známku 1,5.
Na konci října mu přitom bude teprve 21 let. Zdaleka nepřipomíná vyjukaného zajíce, sebevědomí má v krvi a fotbalovou drzost taky. "Nepoloží ho pět zkažených přihrávek, pořád se nutí do hry, chce balon a hned s ním jde do pohybu. V tom je výjimečný. Vyžívá se, když může jít do kličky, a nepřipouští si dílčí neúspěch," chválil ho po utkání trenér Michal Bílek.
Někdo tomu říká psychická odolnost, jiný drzost. Je pravda, že Kolář se během 10 minut pokusí o pět podobných kliček, ale vyjde mu třeba jediná. Přesto říká: "Kolikrát bych mohl být daleko drzejší. Trenér Bílek mi často opakuje: Nejhorší fotbalista je ten, který se bojí hrát."
Právě s Bílkem se potkal před rokem v Blšanech, kde dostal první větší příležitost, během 14 zápasů nastřílel tři góly, předtím na hostování ve Slovácku se prosadil málo. "Dan je hráč do základní sestavy," říká dokonce kouč Sparty.
Daniel KolářNaděje fotbalové Sparty, může hrát na krajích zálohy i v útoku. Má tah na branku, rád a někdy až příliš kličkuje. "Nerad bráním, to přiznávám, ale pokud budu hrát ve Spartě, je mi úplně jedno kde. Jsem vděčný za tu šanci," říká. Narodil se 27. října 1985, bydlí v Praze. Odchovanec Sparty, který byl na hostování ve Slovácku a Blšanech. Od ledna je zpět ve Spartě, v lize zatím 40 zápasů a 5 gólů. Hraje za reprezentaci do 21 let, na dresu nosí číslo 11. |
Kolář patří mezi hrstku sparťanských odchovanců, kteří dostali šanci v prvním týmu: "I kvůli tomu si musím věřit, bez sebevědomí bych byl nula. Když je někdo káknutej, neprorazí."
V kabině přitom mladík s vyčesanými blonďatými vlasy nijak nevyčnívá, žádný machr, který by si dovoloval na mazáky. Při rozhovorech s novináři se chová rozhodně. "Jaký mám v životě cíl? Vyhrávat, co nejvíc vyhrávat. Jedno kde a jedno s kým. Ale to víte, že vyhrávat ve Spartě je lepší než vyhrávat v Blšanech," vykládal na letišti v Edinburghu, když se o čtvrteční půlnoci vracel do Prahy.
Tam už ho čekalo políbení od maminky, se kterou žije, a sváteční oběd od babičky. Kolář je svobodný, nezadaný, dřív ho bavil squash, ale teď mu na něj nezbývají síly. "Přijdu z tréninku a odpočívám. Jen občas si jdu hodit bowling, při něm se neunavím. Všechno teď obětuju fotbalu."
