"Jsem rád, že jsem se do reprezentace vůbec dostal," tvrdí jednadvacetiletý Jiří Kladrubský.
Jak probíhal reprezentační sraz?
Hned po nedělním zápase s Brnem jsem se vydal do Prahy, kde jsme se sešli na Strahově. Ještě v neděli jsme jeli do Kroměříže. Přijeli jsme tam někdy v půl třetí ráno.
Kolik jste stihli tréninků?
Trénovali jsme jednou v pondělí a pak jsme měli jeden předzápasový trénink v úterý dopoledne. Odpoledne už se hrálo.
A co po zápase?
Reprezentační sraz skončil. Všichni se sebrali a odjeli domů.
Neměli jste nějaké sezení se spoluhráči nebo trenéry?
Ne. Nic takové nebylo. Trenér Škorpil s námi mluvil ještě v kabině, ale potom už každý jel pryč. Vrátil jsem se do Českých Budějovic a ráno už jsem byl na tréninku svého klubu.
S jakými pocity jste na zápas proti Srbsku odjížděl?
Byl jsem trochu nervózní, protože jsem ještě nikdy nereprezentoval. Nebyl jsem v žádném výběru ani v ostatních mládežnických kategoriích. Chtěl jsem si v Kroměříži hlavně zahrát, nechtěl jsem jen sedět na lavičce náhradníků.
Z hráčů českobudějovického klubu jste byl v národním mužstvu sám. Znal jste se některým z ostatních reprezentantů?
Některé spoluhráče z reprezentace v Kroměříži jsem znal ještě ze vzájemných zápasů v dorosteneckých kategoriích. Jinak osobně jsem nikoho moc nepotkával. V lize ještě nenastupuji tak dlouho, abych se se všemi střetl. Znal jsem je spíše z novin nebo z televize. Na pokoji jsem bydlel s plzeňským Martinem Fillem, takže jsem se asi nejvíce bavil s ním.
Zápas se Srby však pro národní tým nedopadl moc dobře...
Musím přiznat, že Srbové byli lepší než my. S takhle těžkým soupeřem jsem ještě asi nikdy nehrál.
V čem je rozdíl mezi ligovým fotbalem a fotbalem na mezinárodní úrovni?
Ještě nehraju ligu tak dlouho, abych si dovolil to nějak moc hodnotit. Ale podle prvních pocitů je to v rychlosti. Přišlo mi, že na všechno jsem měl daleko méně času. Srbové naopak všechno hráli z jedné a byli technicky velice dobře vybavení.
Hrál jste druhý poločas, ve kterém padl jediný gól zápasu. Dal ho v 76. minutě útočník Mrda.
V inkasované brance jsem namočený i já. Z pravé strany přiletěl centr do vápna mezi mě a Martina Kleina. Útočník soupeře se přes nás v hlavičkovém souboji prosadil. Možná jsem míč ještě trochu tečoval, nevím. Po vzdušném souboji s ním jsem se ocitl na zemi.
Co vám k tomu zákroku říkal trenér Škorpil?
Neříkal nic. Za výkon nás pochválil. Řekl, že to nebyl špatný zápas.
A jaký pocit máte ze svého výkonu vy sám?
Abych řekl pravdu, sám ani nevím. Nebylo to z mého pohledu úplně ideální. Ze začátku jsem byl opravdu hodně nervózní. Pak jsem se sice trochu rozehrál, ale zase tu je ta inkasovaná branka. Když se nad tím zamyslím, nejsem se svým výkonem spokojený, nehrál jsem moc dobře.
Máte šanci, že se do týmu probojujete natrvalo, nebo to byla jen ojedinělá akce, na kterou jste jel?
Šance určitě je. Nikdo nemá nic slíbeného. Trenér Škorpil mi řekl, že se na mě buď on sám, nebo někdo z jeho spolupracovníků přijede podívat na ligové utkání do Mostu, a potom se uvidí, jestli mě nominuje k příštímu dvojutkání.
Vy sám byste asi hrál rád...
Reprezentovat chce asi každý fotbalista a ani já nejsem výjimkou. I kdybych ale pozvánku nedostal, jsem rád, že jsem se do reprezentace podíval a mohl si zahrát alespoň v tomto mezistátním zápase.
