Boateng, který od léta hraje španělskou ligu za Las Palmas, se rozpovídal v rozhovoru s redaktory britského deníku Guardian. Nevyhýbal se žádnému tématu, takže došlo i na vzpomínky na angažmá v Tottenhamu, během kterého nechybělo moc, aby dobře rozjetá kariéra skončila hned na začátku.
Bylo mu teprve dvacet, když do Anglie přišel z německé Herthy Berlín. A s životem v Londýně se nedokázal srovnat.
„Byl jsem tam asi rok, když jsem se jednoho rána probudil a podíval se do zrcadla. Vypadal jsem staře,“ vybavuje si ghanský záložník. „Chodil jsem večer ven a vracel se každý den v šest ráno. Vážil jsem 95 kilo, byl jsem oteklý od alkoholu a špatně jsem jedl. Říkal jsem si: To nejsem já, nechci být takový! Mám přece něco v sobě, jsem fotbalista!“
Rozhodl se, že takhle pokračovat nechce. Zavolal kamarádům, kteří mu pomohli uklidit byt a vyházet nezdravé jídlo a alkohol. Přestal pít, začal si zdravě vařit. To všechno ze dne na den: „Kdybych to dělal postupně, třeba bych se z toho nikdy nedostal.“
Proč předtím žil jako rocková hvězda? Zlomilo ho, když mu trenér Martin Jol po měsíci v Londýně řekl, že ho nechce.
„Nechcete mě? Dobře, tak já si budu užívat,“ popisuje, jak tehdy uvažoval. „Šest dní v týdnu jsem trávil v nočních klubech. Bylo mi dvacet, tehdy si neuvědomujete, že to může skončit špatně. Na účet vám chodí spoustu peněz, tak jdete za zábavou. Holky, nightcluby, kamarádi... Falešní kamarádi.“
Bez rodiny, přátel z Berlína a bez manželky, která ho rychle opustila, neměl nikoho, kdo by mu dobře poradil. Místo toho slyšel: Pojď večer zase s námi! A vždycky šel. Kromě toho začal utrácet velké peníze.
„Za holky, oblečení. A je pravda, že jsem si koupil i tři auta za jediný den,“ přiznává. „Snažíte se kupovat si štěstí. Nehrál jsem, tak jsem si udělal radost tím, že jsem si koupil Lamborghini. Nadšení vydrželo týden, pak jsem ho už ani nepoužíval. Pořád mám před sebou ten obrázek: Velký barák, tři auta a já tam stojím jako 50 Cent. Teď si říkám: To jsi byl pěkný hlupák!“
Dnes je z Boatenga jiný člověk. Kariéru zachránil, zahrál si za Dortmund, Schalke nebo AC Milán a v této sezoně se mu daří v dresu Las Palmas. Dospěl, ovládá několik světových jazyků, a tak možná ani nepřekvapí, že už má za sebou i vystoupení v sídle OSN, kde přednesl projev o rasismu ve fotbale, za který mu tleskal zaplněný sál.
V devětadvaceti čím dál častěji pomáhá trenérům mimo hřiště - mimo jiné radí mladým hráčům, jak neopakovat jeho chyby.
„Chci jim vysvětlit, do čeho investovat, jak se vyrovnat se zraněním, prostě je vést správnou cestou,“ říká. „My fotbalisti většinou v mládí moc nestudujeme, takže v osmnácti nevíme o světě nic. Přitom máme na kontech miliony a myslíme si, že si můžeme všechno koupit. V tom věku řada lidí nechce slyšet rady od rodičů a potřebují někoho, kdo by jim šel příkladem.“
Tím člověkem se teď snaží být on. I když si dobře uvědomuje, že v očích řady lidí se své špatné image z počátku kariéry nikdy nezbaví.
„Mladým klukům vyprávím o tom, co jsem dělal špatně. Už jsem se s tím srovnal, ale nechci, aby dělali stejné hlouposti,“ dává si za úkol. „Mrzelo by mě, kdyby kvůli tomu promarnili svůj talent.“
