Před dvaceti měsíci vyměnil Glenna Hoddlea, jehož odrovnal nešťastný výrok, že tělesně postižení pykají za své hříchy z minulého života. Keegan tehdy trénoval Fulham a viděl před sebou krátký reprezentační závazek na čtyři zápasy. "Dokončím tuhle nešťastnou kvalifikaci a pak vytáhnu Fulham do ligy," plánoval. Jenže do Fulhamu, za kterým stojí miliardy od egyptského boháče Mohameda Al Fayeda, už se nevrátil.
Televizní stanice Channel 5 jeho rozhodnutí předpověděla: "Kevin je vychytralý, když postoupí na Euro, tak se nechá přemluvit a u reprezentace zůstane." Anglie na šampionát proklouzla a Keegan byl rázem hrdina. Sotva však mohl za pár týdnů zdokonalit tým, který nakonec nepostoupil ze skupiny. Výřečný Keegan, inteligetní muž, který rád s kýmkoli debatuje a vyžívá se v rozmáchlých gestech, neodstoupil. To překvapilo. Cítil, že zvládne obtížný úkol vyvést Anglii z krize. Mužstvo však změnil minimálně, zůstal i gólman Seaman, před šampionátem i po něm téměř všemi kritizovaný.
Demisi oznámil až v sobotu, po domácí porážce od Německa. Keegan byl uznávanou hvězdou. Dynamického útočníka milovali v Liverpoolu i v Hamburku, kam v druhé polovině sedmdesátých let senzačně přestoupil. Ačkoli mu v Německu nabídli miliony, on říkával, že přišel poznávat svět a učit se německy. To je přesně on: neříkal úplnou pravdu, ale za umění, góly a inteligenci si nechával pořádně zaplatit. Jako trenér reprezentace dostával ročně zhruba 60 milionů korun.
Na konci 70. let byl dvakrát po sobě zvolen nejlepším fotbalistou Evropy, to se povedlo jen Cruyffovi, Rummeniggemu, Platinimu a van Bastenovi. Jako trenér reprezentace však selhal. Celá země je teď v tranzu, protože bloumá na rozhraní. Anglie nemá stálého trenéra a do dalšího zápasu s Finskem zbývá jediný den.
