Když za Lužánkami vládla euforie a Cipro dovedl Zbrojovku zpět do ligy

Šest sezon vzhlíželi fotbalisté Zbrojovky Brno k první lize z druholigového suterénu. Přesto je fanoušci neopustili. A když je trenér František Cipro, tehdy 41letý málo známý kouč, dotáhl před dvaceti lety zpět do ligy, za Lužánkami se mohutně slavilo. Tak, jak to fanoušci v Brně uměli.

František Cipro - Kouč budějovických fotbalistů František Cipro. | foto: Slavomír Kubeš

Co se vám vybaví při vzpomínce na postup?
Na to mám nádherné vzpomínky. Na Brno a na celou tu partu kolem. Ten postup v tom hrál velkou roli, protože Brno hrálo šest let druhou ligu. Tehdy tam byla opravdu veliká euforie. Pro mě to byla první větší trenérská štace, do té doby jsem trénoval jenom divizi. Za to jsem vděčný klukům, co mi tam tehdy dali šanci. Jarůškovi, Kroupovi, Václavíčkovi, ti mě přivedli. A hned přišel úspěch.

Kolik na vás chodilo lidí?
Dvacet třicet tisíc, to byla normálka. Na Budějovice se tehdy napsalo snad třicet tisíc, ale tam byl plný stadion, narváno.

Takže stadion za Lužánkami si vás také získal?
Určitě. To je podobný případ jako Slavie. Dokud to bude v Krpoli, tak to není pravé ořechové. Lužánky jsou Lužánky. Až se postaví nové, tak to bude jak na Slavii o něčem jiném. Lužánky měly svoje kouzlo a pro soupeře byly nepříjemné. Pamatuju si, jak vždycky na protější straně od střídaček visel velký plakát "Vítejte v pekle". To mělo genius loci. Všichni se tam báli. Atmosféra byla nádherná, chodil plný stadion.

Brno při zisku titulu bylo pověstné i tím, že fanoušci jezdili po tisících i ven. Bylo to i tentokrát?
Jezdili a jezdilo jich víc než pak v lize, i když jsme nehráli špatně a zachránili se. Ale druholigová euforie byla veliká.

Postup Zbrojovky do první ligy

V sezoně 1988/89 vyhrála Zbrojovka Brno 1. ČNL. Po 30 kolech nastřádala 46 bodů (dvoubodový systém), před druhými Českými Budějovicemi měla náskok 4 bodů. V domácím prostředí ztratila jediný bod za remízu 0:0 se Slušovicemi. Do ligy se tak vrátila po šesti sezonách o soutěž níž.
Trenérem Brna byl od ledna 1989 František Cipro (dnes 62 let), který převzal tým po Petru Pálkovi. Brno pak vedl ještě v následující prvoligové sezoně a poté odešel do kyperského Limassolu.

Do Brna jste přišel v lednu v půlce sezony a ztráceli jste čtyři body na České Budějovice. Když soutěž skončila, měli jste čtyři body náskok. To muselo být skvělé jaro, že?
To se nějak zlomilo. Po čtvrtém pátém jarním kole už nikdo moc nedoufal, ale pak nějak Budějovice prohrály a my vyhráli a začalo se to otáčet. Chytlo to euforii, víte, jak to ve fotbale je. My měli sebevědomí, oni znervózněli a my jsme je měli čtyři kola před koncem doma. Na to jsme spoléhali. A vyhráli jsme 3:0, měli jsme hodně silné mužstvo.

Na jaké hráče jste spoléhal?
To já vám klidně řeknu. (úsměv) Něco si budu pamatovat, i když všechno asi ne. Chytal Houška, druhý byl Šimurka a ještě Rabušic. Tři výborní gólmani, jeden lepší než druhý. Láďa Michal hrál pravého beka, pak Kobylka, ale ten byl až v lize, Schwarz a Maléř stopeři, na levého beka si momentálně nevzpomenu. V záloze byl tehdy famózní Navrátil, ve středu Kafka, Zelníček zleva, Čuhel takový první nepostradatelný náhradník. Plus nějaká další čtyři jména.

Vy jste z Budějovic. Bylo to pro vás o to prestižnější, že jste přeskočili na prvním postupovém místě právě je?
To tak bylo a taky jsem si tady udělal hodně nepřátel, to je pravda. Ale v tu chvíli se na to nedíváte, pro mě to byla první štace. Byl jsem mladý začínající a cítil jsem se tam hrozně dobře. Mám na Brno ty nejlepší vzpomínky.

Jaký pak byl ten rok po postupu, kdy jste skončili dvanáctí?
Neměli jsme problémy se záchranou, dobře jsme to rozjeli, vyhráli v Nitře, která tehdy byla velmi dobrá. Zaváhali jsme akorát jednou, když jsme dostali hroznou nakládačku v Ostravě 7:0. To bylo ve středu, ale pak jsme hned vyhráli s Nitrou doma 1:0. Problémy jsme opravdu neměli.

Po téhle sezoně jste odešel trénovat na Kypr do Limassolu. Z jakého důvodu?
My jsme tam byli v zimě na soustředění s Brnem a oslovili mě místní funkcionáři a po sezoně... To víte, zahraniční angažmá. Neříkám, že jsem udělal chybu, ale jinam bych z Brna asi tehdy neodcházel.

Co děláte teď? Z prvoligového fotbalu jste se vytratil.
Zatím bych to nechtěl moc prezentovat a řekněme, že něco dělám pro jeden český klub.

Nedávno vám bylo 62 let, znamená to, že na důchod nepomýšlíte a pořád se hodláte pohybovat ve fotbale?
Tak to záleží... Už nejsem v pozici, abych se pouštěl do nějakých dobrodružství. Dneska se někdy až divím mladým klukům, kteří po absolvování školy hned chtějí trénovat Spartu nebo Slavii nebo národní mužstvo. Všichni si hrozně věří, což je na jednu stranu dobře, ale jsou na druhé straně bez pokory. Ani mezi nimi nejsou dobré vztahy jako dřív. Ale to je dobou. Já už se ale nemusím honit za angažmá z jednoho místa do druhého. Nabídek jsem měl spoustu, odmítl jsem. A když nebudu nikde trénovat, tak se taky nic neděje.

Ze zchátralého fotbalového stadionu za Lužánkami zmizí stožáry

Z bývalého prvoligového fotbalového stadionu za Lužánkami zmizí v červenci zrezivělé stožáry na umělé osvětlení. Někdejší sportovní chlouba Brna chátrá, v havarijním stavu jsou i tribuny. "Už před časem museli přestat na hřišti trénovat brněnští fotbalisté," uvedl náměstek brněnského primátora Oliver Pospíšil. O demolici celého stadionu ale zatím brněnští radní neuvažují. Čekají, zda seženou potřebné peníze na stavbu nového fotbalového komplexu. "Máme připravený projekt, řešíme ještě problém s penězi," tvrdí brněnský primátor Roman Onderka.

Výstavba nového stadionu má stát dvě miliardy korun. Magistrát ale počítal s částkou o půl miliardy nižší. Proto navrhovatelé plánu z architektonického ateliéru Petra Hrůši našli cestu, jak stavbu zlevnit. Zjednodušili statiku stavby, ustoupili od drahého pokrytí střechy. Podle původních plánů měla začít stavba brněnského fotbalového stadionu už letos. Zatím je ale realizace odložena na neurčito. Brněnští fotbalisté hráli za Lužánkami do roku 2001, kdy stadion přestal vyhovovat požadavkům první ligy. Klub se pak musel přestěhovat do Králova Pole.

ČTK