Když se kvůli smutku páchají sebevraždy

Když nad obrovským betonovým kráterem, na jehož dně leží tráva, letí letadlo, zdá se malé jako moucha. Uvnitř toho kotle zpíval Frank Sinatra a před dvanácti lety pro 180 tisíc lidí také Paul McCartney, ale stadion Maracaná slouží jiným hvězdám - fotbalovým. „Postavíme stadion, nad kterým užasne celý svět,“ tvrdili po válce Brazilci. Toužili v roce 1950 pořádat mistrovství světa a tak velkolepý slib zapůsobil.

Jako tečka uprostřed světa

Za dva roky už stadion v Rio de Janeiru stál, pracovalo na něm deset tisíc dělníků. Byl největší na světě a jmenoval se Estadio Municipal. Později dostal přezdívku po novináři Mario Filhovi, který v Riu založil list Jornal dos Sports, nakonec jej místní lidé přejmenovali podle blízké říčky.

„Uprostřed toho betonového kolosu vás přepadají stísněné pocity, byl jsem jen tečka uprostřed světa.

Ale všechno pak přeroste ve fantastický zážitek,“ vzpomíná Josef Masopust na legendární zápas v srpnu 1956. Přišlo 130 tisíc lidí a na konci ztichli jako v kostele: Československo senzačně vyhrálo 1:0.

Zápas byl nejdřív kvůli průtrži mračen odložen, a tak se mezi tím reprezentanti mohli jít podívat na ligový zápas klubu Vasco de Gama.

„Přišlo asi sedmdesát tisíc lidí, což by třikrát zaplnilo nynější Letnou. Ale ono to vypadalo, že je na Maracaná poloprázdno,“ říká Masopust.

Dělové salvy a 200 000 lidí

 Historie MS
4. díl: Brazílie 1950

Na mistrovství světa bylo plno, alespoň když hrála Brazílie. Tenkrát ráno před finále 16. června 1950 už slavila titul šampionů, mužstvu stačila remíza v posledním utkání s Uruguayí a celé Rio de Janeiro žilo noc předtím jako při karnevalu. Po snídani se šlo na mši, hned potom na fotbal. Už v deset dopoledne byl stadion z půlky zaplněný.

V ulicích se tvořily neprostupné zácpy, lidé viseli zavěšení na tramvajích, všichni mířili na Maracaná.

Odpoledne pak vylétly balonky a bylo odpáleno jedenadvacet dělových salv. Fanoušci se v hledišti mačkali a mávali bílými kapesníčky. Začala opatrná partie se smutným koncem pro Brazílii.

Lístek na finále zaplatilo 172 772 lidí, návštěvníků ale přišlo 199 854. Některé údaje byly ještě o deset tisíc vyšší. Tolik lidí se na fotbal nikdy nedostalo, nával fanoušků dokonce zboural turnikety u vrchodů, nikdo už vstupenky nekontroloval.

Brazílie, kterou vedl střelec Ademir, ještě vedla 1:0, v hledišti bouchaly petardy a vzduchem létaly dýmovnice. „Bylo tam tolik kouře, že nikdo nic neviděl. A příšerný kravál, až mi zaléhaly uši,“ říkal uruguayský brankář Maspoli.

Soupeř se vzepjal a dvěma góly otočil zápas. Ten přechod do ticha byl drastický. Na konci stadion připomínal hrobku.

„Bylo mi strašně smutno vidět tolik lidí plakat,“ vzpomínal urugayský útočník Schiaffino, který favoritovi ve finále vstřelil první gól. Dva fanoušci Brazílie zemřeli na infarkt, dva ze zármutku spáchali sebevraždu.

Pelé slíbil: Pomstím se!

Pro Brazílii to byla porážka století, tehdy devítiletý klučina Edson Arantes do Nascimento slíbil tatínkovi, který poslouchal přenos z rádia, že národ pomstí. Za dvacet let, to už pod jménem Pelé, nastoupil ve semifinále mistrovství světa proti Uruguayi a pomohl k triumfu.

Maracaná, fotbalový dinosaurus, přežívá dodnes. Stadion zažil, jak Pelé 19. listopadu 1969 vstřelil svůj tisící gól, zažil další velké zápasy, ale chátrá. V rozlehlých betonových šatnách pobíhají krysy, zborcené tribuny zabily tři lidi.

Už několikrát prošel stadion rekonstrukcí, byla léta, kdy se tam nesmělo hrát a brazilská vláda uvažovala o demolici. Pak ministr sportu prohlásil: „To se nestane. Maracaná je symbol, Francouzi si také nenechají padnout Eiffelovu věž.“ Mistrovství světa 1950 v Brazílii

Mistrovství světa 1950 v Brazílii

První poválečný šampionát, přijelo jen třináct týmů. Chybělo také Československo, které vynechalo i dva poválečné turnaje na olympiádě.
- Indie odvolala svou účast kvůli tomu, že poprvé museli všichni nastupovat v kopačkách. Indové do té doby hráli naboso.
- Zvítězila Uruguay, ve finálové skupině nasbírala o bod víc než Brazílie. Rozhodl závěrečný zápas turnaje, v němž Brazilcům stačila remíza. Na slavném Maracaná však prohráli 1:2. Třetí skončilo Švédsko a čtvrté Španělsko.
- „Manželka se mě před finále zeptala: Vyhrajete, co? Co jsem měl říct? Musel jsem to přece odkývat,“ řekl uruguayský útočník Juan Alberto Schiaffiano, který se později proslavil v AC Milán i italské reprezentaci.
- Králem kanonýrů byl Ademir Marques de Menezes z Brazílie, nastřílel 9 gólů.
- Anglie dala světu fotbal, ale při prvním mistrovství, na kterém startovala, propadla. Podlehla Američanům, o kterých anglické noviny pohrdavě psaly: „Jen dva národy neumějí fotbal - Eskymáci a Američané.“ V týmu měl místo i Stanley Matthews, legendární pravé křídlo, ještě v padesáti letech hráč první ligy. A také Alf Ramsey, pozdější trenér mistrů světa 1966.
- První účast si připsal mexický brankář Antonio Carbajal, jenž se pak na šampionát podíval ještě čtyřikrát. To samé dokázal jen Lothar Matthäus z Německa.

Uruguayský útočník Juan Alberto Schiaffino překonává brazilského gólmana Moacyra Barbosu ve finále MS 1950, v němž Uruguay vyhrála 2:1.