Když rozhodne zápas gól jako rána kladivem

Místo dělové koule letí vzduchem míč, který namísto kanónu uvedla do ničivé rychlosti hráčova noha, a místo padajících hradeb se napne síť. Prudké rány z dálky, to je velká fotbalová zbraň. Dobře to nyní poznali největší favorité ligy: Sparta díky úspěšnému pokusu Kadlece ze 30 metrů vyhrála 1:0 nad Boleslaví, slávisty "popravil" dělovkou liberecký Papoušek.

Liberec - Slavia: Papouškův rozhodující gól - Brankář Slavie Martin Vaniak se marně natahuje po rozhodující střele Petra Papouška, Slavia prohrála v Liberci 1:2. | foto: Bořivoj Černý, MAFRA

Nebyl to první Papouškův gól, který vstřelil takhle, právě on je v této disciplíně ligovým mistrem. "Prakticky každé mužstvo takového hráče má. Jak dostane míč ve střední vzdálenosti, okamžitě zpozorníte," líčí jablonecký brankář Michal Špit.

V sobotu ve Zlíně si Špit rovnal zeď před standardkou z pozice, jež nevypadala na přímou střelu. Přesto si brankář do zdi poručil tři hráče. "Fakt tři? Dva nestačí?" otočil se na něj záložník Filip Klapka. "Ne! Chci tři i na úkor toho, že vás bude míň bránit v šestnáctce!"

Špit viděl, že se kolem balonu motá Miloslav Penner, další bombarďák. Proto se před případnou pumelenicí jistil předem.

. 3D animace

Góly z utkání Liberec - Slavia

Hráče s ránou, jako když kopne kůň, nabádají trenéři, ať to často zkoušejí. Na stejné typy v řadách soupeře upozorňují na poradách před zápasem. Varování jsou však někdy marná.

Ve finále Ligy mistrů 1992 věděli fotbalisté Sampdorie Janov, že Ronald Koeman by snad dokázal míčem prorazit brnění, přesto nezabránili tomu, aby je tímto způsobem porazil.

Po nizozemském obránci převzal titul světového šampiona ostrých ran Juninho. Ve francouzské lize, kde Brazilec hraje za Lyon, dal jednou gól z 41 metrů. Je těžké jeho střelám čelit, když vložit se do nich zavání bezmála úrazem.

"Zvýšený zájem jsem zažil také," vzpomíná Jan Maroši, někdejší vyhlášený kanonýr z velké dálky. "Jak jsem se s míčem přiblížil na 30 metrů k bráně, už byl někdo u mě, abych neměl čas na střelu.
Ale zase se tím odkrýval prostor pro spoluhráče, kterým jsem do něj mohl přihrát." Maroši i Papoušek tvrdí, že se ligovým "ranařem" stali díky vrozenému talentu i díky tréninku. Ten je v tomto případě jednoduchý: střílet, střílet, střílet.

"Už jako kluk jsem věčně pálil do zdi baráku, sousedi měli radost," směje se Maroši. Za jeho éry, tedy zhruba v minulé dekádě, však ještě neměli střelci k dispozici "hračku", jež jim pomáhá.

Míč, s nímž se nyní hraje, se chová nevyzpytatelně: v letu náhle změní směr jako řízený na dálku vysílačkou. Právě tak byl v Liberci zesměšněn slávistický gólman Vaniak.

"Na to jsem spoléhal a už před střelou jsem si umiňoval, že musím trefit bránu," netají Petr Papoušek.

"Těžko se to vysvětluje lidem, kteří nikdy nechytali. Kvůli míči jste občas za hlupáky, i když za to vůbec nemůžete," říká Špit.

Kladivo v noze + trefená branka + zrádný míč = gól. Tato rovnice vyšla v úvodním kole ligy hned dvakrát. K radosti Sparty, ke vzteku slávistů.

. Už neumíš střílet, utahovali si z něj. A Papoušek udeřil

Spoluhráči si z něj už nemohou utahovat. I to si Petr Papoušek zajistil dalekonosnou ránou, jež v neděli prudce vlétla do brány fotbalové Slavie. Záložník však hlavně zajistil výhru Liberci a potvrdil svou pověst: ligu už párkrát okouzlily jeho góly vstřelené atraktivním stylem.

Máte spočítáno, kolik jste jich už takhle dal?
V lize jich zase tak moc nebylo, tak sedm nebo osm. Myslím, že bych si je dokázal všechny vybavit.

Který z nich byl tedy nejkrásnější?
Potěší hlavně ty, které přinesou vítězství, takže do nich spadá i ten nedělní proti Slavii. Mezi nejkrásnější bych zařadil dva: ránu z voleje proti Kladnu, která zapadla do šibenice, a pak střelu z rozehraného trestňáku proti Mostu – ta se do sítě odrazila od břevna.

Míříte při těchto ranách?
Snažím se trefit bránu. Tohle jsem si umiňoval i v neděli, když jsem se rozhodl zkusit přímou střelu.

Spoléhal jste i na nevyzpytatelný míč?
Přesně. Vím, že tyhle balony jsou pro brankáře složité, a tak se mohou střely zdálky vyplatit. Mířím doprostřed brány a spoléhám, že míč něco udělá. Že když z toho nebude gól, brankář to aspoň nechytí, ale jen vyrazí, a pak může být další šance.

Trénujete střelbu zdálky?
Odmala. Jako kluka mě k tomu nabádal táta a mě to hodně bavilo.

Ještě pořád vás to baví?
Ano a právě ve dnech před zápasem mi to na tréninku vůbec nešlo, ne a ne se trefit. I ostatní kluci si toho všimli, smáli se, že jsem to asi zapomněl. Teď jsem jim ukázal, že ne.