Nad semilským hřištěm se při nedělním zápase proti rezervě Budějovic (3:0) stále nesl Pařízkův dunivý hlas. Gólman nezavřel pusu. Dirigoval spoluhráče nejen před svou brankou, ale dokonce i na půlce soupeře, což se jen tak nevidí.
Dej to pryč. Běž ven. Posuň.
Pojďme ven. Bez faulu. Nech to bejt. Škála Pařízkových výkřiků je nepřeberná.
Spoluhráči jeho osobitý styl berou.
V jedenatřiceti letech má zkušeností na rozdávání a Semily na podzim už nejednou podržel. "Nedostali jsme gól a to je hlavní. Moc práce jsem ani neměl, vlastně na mě šlo jen pár nebezpečných centrů. Bylo dobře, že jsme neotevřeli hru," říkal brankář po třetiligovém utkání s béčkem Českých Budějovic.
Oldřich Pařízek chytal první ligu za Žižkov. Pět let pak strávil v belgických Antverpách. "To byly nejkrásnější roky," zasní se brankář.
Z Belgie se vracet nemusel, klub o něj měl dál zájem, ale Pařízek potřeboval změnit vzduch. V létě 2002 zamířil znovu do Čech, tentokrát do Příbrami. Přicházel jako jednička, ale nakonec si vůbec nezachytal.
"Když vyhodili trenéra Kotrbu, začal jsem tušit, že se mi dveře do základní sestavy zavírají."
V zimě v Příbrami skončil. Ozvala se Admira, jenže k udržení v ČFL jí nepomohl. A v létě přišla nabídka ze Semil. "Vzal jsem to jako výzvu. Chci se fotbalem hlavně bavit."
I jeho hlasový projev v brance svědčí o tom, že jde i do třetí ligy naplno. "Chci, aby si lidi otevřeli noviny, podívali se na skóre Semil a řekli si: ten Pařízek asi dělá dobrou práci," říká brankář.
V patnácti utkáních inkasovaly Semily pouze patnáct gólů, což je i Pařízkova zásluha.
Semilští spoluhráči hrají fotbal po práci. To není případ Oldřicha Pařízka. Je profesionálem, toho času bez smlouvy. "Vlastně mě živí manželka.A taky mám něco našetřeno," usmívá se brankář.
Bez mučení přiznává, že pořád myslí na první ligu. "Když vidím, co v ní dneska chytá, určitě tam můžu být taky," věří si. Ale kdoví, možná skončí jako vyhledávač talentů.
"Ta práce by mě lákala," přiznává Pařízek. Do měsíce by mělo být jasno, jestli v Semilech zůstane i na jaře.
