V neděli se proti fotbalové velmoci postaví potřetí. Jako kapitán povede národní mužstvo do boje na mistrovství Evropy do 21 let v Dánsku. Do rozhodujícího boje o postup ze skupiny do semifinále.
Jak vzpomínáte na zápasy proti Anglii?
Poprvé to bylo před čtyřmi lety v kvalifikaci devatenáctek. Snad po deseti minutách jsem dostal ránu do hlavy, byl z toho otřes mozku. Šel jsem do sanitky a v ní už čekal spoluhráč Kuba Dohnálek, který se srazil ještě dřív a měl roztržené čelo. Když jsem druhý den viděl fotky v novinách, odcházel jsem po svých ze hřiště do šatny, pak do té sanitky. Ale přitom jsem se vzbudil, až když jsme parkovali před nemocnicí.
A druhé utkání v listopadu 2008?
To byl první zápas současné jedenadvacítky. Hráli jsme v Sheffieldu proti staršímu ročníku Angličanů, kteří na posledním mistrovství Evropy byli ve finále. Sice jsme zase prohráli dva nula, ale měl jsem z toho dobrý pocit. Tedy až na to zranění. Ještě před půlí jsem si natrhl vazy v kotníku a marodil dva měsíce.
V neděli ve Viborgu půjdete proti Anglii potřetí. Máte hrůzu z toho, co se zase může stát?
Ne, na nic špatného nemyslím. Naopak, hrajeme o semifinále, o naději na olympiádu.
Minulé utkání jste po jednoznačném průběhu prohráli se Španělskem. Musel jste jako kapitán mužstvo mobilizovat?
Víme, že Španělsko bylo výjimečné. Jsme přesvědčení, že máme na to, abychom zápas s Anglií zvládli a postoupili. Po každé porážce je důležité, dát se co nejrychleji dohromady, být v pohodě. Teď už toho moc ovlivnit nejde.
I kvůli dobré atmosféře v týmu jste společně navštívili místní akvapark?
Myslím si, že je lepší strávit čas společně. Byl to dobrý relax. Jsme už dva týdny spolu a nejde každý den na hotelu sledovat filmy. Každá změna je dobrá.
Už je to nuda?
Určitě tu netrpíme. Každý si najde něco, jak se zabavit. Někdo je zvyklý odpočívat a chodit spát. Ale je pravda, že extra zábava to není, když jste čtrnáct dní na stejném místě. Ale nezlobili bychom se, kdybychom tu zůstali ještě další týden.
To byste museli postoupit. Ale nepoznamenala vás ta porážka se Španělskem?
Nemyslím si. Už je to pryč. Budeme se snažit, abychom Španělsko potkali ještě jednou, ve finále. Dá se porazit, ale ne pravidelně.
Je Anglie slabší než Španělsko?
Záleží, v jaké činnosti. Španělé osmdesát procent času drží míč, v tom jsou nejlepší. Anglie má zase jiné přednosti. Ale věřím, že její styl pro nás bude přijatelnější. Španělsko je jediný soupeř v Evropě, který nás mohl takhle přehrát. To přijde jednou za život. My víme, že jsme schopní odehrát dobrý zápas s každým.
Bude složité se přeorientovat na anglický styl?
Ne, nebude. My musíme hrát svůj fotbal. Prosadit se našimi zbraněmi, naším stylem. Nám třeba stačí dvacet minut a v nich jsme schopní zápas rozhodnout.
Největší zbraň Anglie?
Mají fyzicky zdatné hráče, jejich síla je v soubojích, jsou rychlí. Hlavně hrotový útočník a obě křídla.
K postupu do semifinále vám může stačit i remíza, protože Španělé těžko prohrají s Ukrajinou. Souhlasíte?
Když to srovnám, jak jsme s ní hráli my a porazili ji, tak by s ní Španělé prohrát neměli. Když my vyhrajeme, tak nám to může být jedno. Nejde jít na hřiště s tím, že vám stačí remíza. Pro nás je důležité, že si semifinále můžeme uhrát sami. A taky v to věříme.
Také máte větší motivaci, olympiádu. Nebo ne? Anglie totiž samostatný tým na hry nevysílá, navíc jako součást pořadatelské Velké Británie ji má jistou.
Nevím, jestli tohle až tolik rozhoduje. Důležitější je aktuální forma, sebevědomí, kdo je hladovější. I Angličané určitě mají o co hrát. Je pravda, že my máme tu olympijskou výzvu navíc.
