S maminkou dorazil z historického města Etampes, protože chtěl být u toho, až Francie nastoupí do bitvy o finále. Dnes v Mnichově proti Portugalcům.
A skutečně ten zápas uvidí. Když s mámou postával před zámečkem Münchhausen, kde Francouzi bydlí, nabídli jim šéfové výpravy lístky: "Bylo to krásné gesto. Domenic je nadšený," vyprávěla paní Juliette. Zaplatila 280 eur za dvě vstupenky a s malým synem oddaně následuje tým na každém kroku.
Při tréninku měli smůlu, hráče mohli vidět jen z dálky a přes plot. U stadionku Weserbengland ve městě Hameln stálo na žlutém papírku nenápadné sdělení v angličtině: Today no public training. Neveřejný trénink.
"Hlavně kvůli malému jsem smutná," říkala Juliette, když vyměňovala film do fotoaparátu. To už Domenic uviděl pleš francouzského gólmana Bartheze a halekal: "Mamííí, tam byl Fabien."
Chlapec stál zapřený na bráně, levačkou se držel bodáků a pravou rukou se pokoušel zmáčknout spoušť. Když slezl, zajali ho reportéři. Nejdřív Angličané, Němci, pak Český rozhlas a nakonec televizní štáb z Brazílie. "Koho máš nejradši?" ptali se.
Domenic se stydlivě postavil do pozoru, jako by ho zkoušeli ve škole, a šeptal: "Zidane, Barthez, Henry..." Počítal je na prstech, aby na někoho nezapomněl.
Na trénink Francouzů dorazilo 500 lidí, ale odcházeli zklamaně. Jen novináři mohli dovnitř, na čtvrt hodiny, pak je pořadatelé vykázali. Přitom nebylo co skrývat, jedině herecký výstup brankáře Bartheze, který se při nohejbalu natahoval hlavou po míči, ale škobrtnul a ve vteřině se mrskal v síti jako kapr.
Trénink trval 70 minut, hráči se přišli jen zpotit. Kouč Domenech si nával fanoušků nepřál, chtěl mít před zítřejší bitvou klid. "Domenech je zvláštní. Pořád musí mít něco extra," hněvali se lidé před branou. "Snad otevře stadion před finále."
Anebo před bojem o třetí místo?
Osud Francie leží v zítřejším semifinále.
 Trénink fotbalistů Francie. |
