Mohl to však dotáhnout ještě dál. Měl totiž obrovský talent. Jenže byl bohém. S fotbalem začínal v Hradci Králové. Když mu bylo třiadvacet, začaly ho lákat pražské kluby. Už měl podepsané přestupní lístky ve Spartě, nakonec ale skončil ve Slavii. "Trenér Škorpil, který mě tehdy vedl v Hradci, mi řekl, že ve Slavii mám větší šanci se prosadit," vypráví.
Původní lístky se záhadně ztratily a Frýda podepsal nové ve Slavii. A tam si vybudoval pověst obrovského talentu s kouzelnou levačkou. "Nikdo ode mě nečekal, že budu na hřišti jezdit nahoru dolů. Když se na mě někdo koukal, chtěl vidět kličky, nahrávky, patičky," vypráví.
O to byl vztek Slavie větší, když Frýda přestal chodit na tréninky, odhlásil se z večerní školy a utekl na vojnu. "Slavia mi neplatila, já měl rodinu a děti, o které jsem se musel starat. Tak jsem řekl, že dokud to nevyrovnají, nebudu hrát. Odpověděli mi, ať teda nechodím ani na tréninky. Takže jsem nechodil."
Vojnu strávil v Rudé Hvězdě Cheb. Za své předchozí jednání ale dostal sedmizápasový trest. Během dvou let pak veškerá zloba vyprchala a Frýda se vrátil zpět do Edenu. Opět zářil a fanoušky bavil. I když zahrál špatně, stačily mu dvě kličky, aby ho diváci pochválili. Prostě talent. Jenže…
"Říkalo se, že jsem bohém. Asi pravdivě. Fotbal jsem měl rád, ale kdybych byl pracovitější, mohl jsem dosáhnout větší mety," říká smířeně. Životospráva byla volnější, po tréninku si šel klidně sednout se spoluhráči na pivo. "Ale dali jsme si jedno dvě a šli jsme domů. Tenkrát hráči nebyli pod tlakovým tlakem, takže jsem v tom nebyl sám," vypráví Frýda.
I když patřil do širšího kádru reprezentace, na mistrovství světa do Itálie 1990 se nedostal. V zahraničí si však zahrál. "Během derby na Spartě mě viděl novinář ze Švýcarska a za chvíli jsem tam jel. To pro mě bylo zadostiučinění za ten šampionát," říká.
Získalo ho Lausanne, kde prožil dvě sezony. V obou si zahrál Pohár UEFA. "A v té první jsem byl vyhlášen druhým nebo třetím nejlepším cizincem soutěže," vzpomíná.
Měl dobrou smlouvu, krásné bydlení ve vilce kousek za Lausanne a v garáži červený sporťák. Když s ním pak přijel do Česka, obdivoval ho celý Hradec. "Třílitrová Toyota Supra, u nás to bylo něco nového. Dobré auto k fotbalu patřilo."
Švýcarské angažmá zakončil operací pat. Tím vlastně skončila i jeho kariéra. Když se vrátil do Hradce Králové, už nedokázal na své výkony navázat a záhy přestal hrát. Začal trénovat. Nejvýše působil ve třetí lize, teď se věnuje hlavně mládeži.
Dnes vede divizní žáky hradecké Olympie a muže hradecké Lokomotivy. "Pořád dělám převážně fotbal. Pevné zaměstnání nemám. Také mám velice úspěšnou fotbalovou školu," říká. "Myslím, že je potřeba, aby bývalí ligoví hráči předávali své zkušenosti." A Frýda rozhodně má co předat.
