Fotbal je v ofsajdu...
Aféra za aférou. Nejdřív sudí, pak Nedvěd, teď zase funkcionáři svazu, oddílů a bůhvíčeho ještě. Novináři vytáhli do boje. Vzrušeně gestikulují praporkem, rozdávají karty, padni komu padni. Z nestranných diváků se nestávají sudí, ale soudci. Navíc rozhodují jen podle vlastních pravidel.
Své výtvory opírají o policejní materiály, k nimž ve slušné společnosti ani dobrý investigativní novinář nemůže mít přístup. Natož ten, který senzacechtivost nadřazuje informační hodnotě materiálů, které získá pokoutně a jejichž úplnost si není schopen ověřit. V lesku blesku z fotbalového nebe se tak třpytí nejen bída české žurnalistiky, neprofesionalita některých policistů, ale i osudy těch, kteří se stali terčem neprofesionálních postupů v bulvárních i méně bulvárních médiích.
Kritika poměrů ve společnosti by zcela jistě měla zůstat doménou novinářů. Jako bývalý sudí však dobře vím, jak důležité je dvakrát zvážit a jednou - a k tomu správně - písknout. Když se upískne sudí ve fotbale, je to stejně závažné, jako když se „upíše“ novinář. Ale při hře se prostě už nedá nic dělat. Písknuto je písknuto a nad rozhodčího v tu chvíli prostě není. Co se stalo, nelze odestát.
V novinách by to však mělo přece jen být trochu jinak. Dobrá přihrávka by měla být impulzem k dobré akci, nikoliv podnětem k faulu. A když už, tak ve fotbale stejně jako v jiných kolektivních sportech se slušný faulující omluví, zvláště za očividně nesportovní faul. Ale v novinách je to skutečně jinak. Bez ohledu na dopady na lidi, jichž se nepřesné nebo zavádějící informace týkají, novináři se prostě neomluví.
Jako by přiznání chyby snižovalo jejich bohorovnost v dnešní demokratické společnosti. Ale oni svým perem či klávesnicí úmyslně nebo z neznalosti často ovlivňují osudy lidí, někdy dočasně, někdy napořád. A to v pořádku není.
Ale bez ohledu na osobní újmu v soukromém i profesionálním životě, kterou mi novináři způsobili, mě zaráží, že se jim podařilo postavit do ofsajdu celý český fotbal. A to je špatně. Moc špatně. Fotbalu i novinářům je třeba pomoci. Prvním krokem by měl být respekt k pravdivým a odpor k zavádějícím a lživým informacím.
Český fotbal nepotřebuje kliky a ony zase nepotřebují podporu té či oné části novinářského spektra. Český fotbal potřebuje především poctivost na všech stranách.
A pak se nikdo nebude muset stydět za to, co dělá. A co víc, ani se nebude muset omlouvat.
Evžen Amler
Autor je bývalým mezinárodním fotbalovým rozhodčím
... ale ofsajd je chybou sudího
Bývalý rozhodčí Evžen Amler soudí: Novináři postavili fotbal do ofsajdu. Opravdu? Odhlédněme od emocí a dejme vedle sebe fakta.
Amler, a ne novináři, žil léta v systému, v němž lze podle policistů nalézt prvky organizovaného zločinu.
Amler, a ne novináři, se zevnitř podílel na vzniku shnilého prostředí.
Novináři, a ne Amler, dlouhá léta bezmocně poukazovali na signály, že v českém fotbalu bují korupce.
Novináři, a ne Amler, byli fotbalovým orgánům pro smích, když se nikdy nic neprokázalo.
Jistě, o kvalitě práce jednotlivých novinářů lze debatovat. Amler však těžko zpochybní, že k němu MF DNES přistupovala korektně.
Diskutovat lze i o obsahu Amlerova hovoru s Ivanem Horníkem, ředitelem klubu ze Žižkova, který sudího vtáhl do aféry. Není na novinářích, aby hodnotili, do jaké míry se Amler provinil. Ale je jisté, že minimálně v etické rovině je jeho role sporná.
Fotbal není v ofsajdu vinou novinářů. Byl v ofsajdu dávno předtím, než o tom žurnalisté mohli s podporou důkazů psát.
Jen Amler a spol. ofsajd neviděli nebo vidět nechtěli. Rozhodčí Amler přehlédl ofsajd, to je chyba. Férové je ji uznat, ne plivat po druhých.
