Egoli aneb Místo zlata. Tak se nazývá Johannesburg v jazyce Zulu a v neděli se takovým místem skutečně stane: zlatá aura pročísne jihoafrickou noc a ozáří nového fotbalového šampiona.
Stovky milionů lidí ze všech možných koutů budou sledovat vyvrcholení jedné z nejvýznamnějších sportovních událostí planety, napětím však strnou především ve dvou státech. Ve Španělsku a Nizozemsku.
Jejich reprezentace se utkají o titul; obě země jsou svým zřízením království, jedna z nich převezme v neděli i vládu nad fotbalem.
Dvě vlajky na trhu
Obhájci z Itálie jsou po ostudném vyřazení ve skupině už dávno doma stejně jako drtivá většina ostatních. Jen dva týmy z celkového počtu dvaatřiceti, které do turnaje hraného od 11. června vkročily, mohou dál básnit o triumfu. Zbývá poslední schod, ale vystoupat na něj může pouze jeden.
"Nevítězili jsme pro nic menšího než pro titul. Vždy, když jsme na turnaji někoho porazili, říkali jsme si: Dobrá práce, ale chceme víc," pronesl Vicente Del Bousque, trenér favorizovaných Španělů.
"Nezajímá mě, kdo je favoritem, nezajímá mě, co si myslí celý svět. Nebojíme se, chceme ve finále zahrát co nejlépe a uvidíme, co nám to přinese," říkal nizozemský kouč Bert Van Marwijk.
Oba muži mluvili před narvaným sálem novinářů: pozornost žurnalistů byla dosud rozptýlena mezi víc mužstev, nyní se výmluvně smrskla. I na křižovatkách města zúžili černošští obchodníci artikl: z kupy všemožných vlajek nabízejí už jen dvě, jistě víte které.
Cesta mezi legendy
Vyhraje Španělsko? Zvítězí Nizozemsko? Donekonečna se lze takto před finále ptát, donekonečna lze snášet argumenty pro a proti. Donekonečna lze přemýšlet, co rozhodne boj fotbalových velmocí, jež se kuriózně dosud nikdy na mistrovství světa nepotkaly.
Daleko od pravdy nemusí být názor, že klíčovým faktorem bude hra středových řad. Záložníci zatím hráli v obou výběrech ústřední roli, respekt vzbuzuje zvlášť ta španělská, plná kreativních umělců.
Bylo by opravdu zvláštní, kdyby Španěly tato osa zradila, ale slavný anglický hráč Gary Lineker upozorňuje na jiný faktor: "Jsem zvědavý, jak Van Persie a další ofenzivní hráči Holandska prověří obranu soupeře, protože ta se mi nezdá tak silná."
Veškeré předpoklady jsou jen výplní čekání na výjimečný zápas, který přichází jen jednou za čtyři roky. Je nemožné necítit z něj chvění. "V mé vlasti všichni uctívají Cruyffa či Gullita, kteří se stali legendami. A je krásná představa, že když v neděli zvítězíme, vejdeme i my do dějin," sní nizozemský útočník Robin Van Persie.
Hluboká stopa ve fotbalové historii je pro nedělního vítěze zaručena: Nizozemsko ani Španělsko dosud nikdy světový šampionát nevyhrály. A žádná evropská země dosud nezískala trofej mimo vlastní kontinent.
Při vší úctě, pane Mandelo...
Mimochodem, trofej... Je zatím pečlivě střežena, šampion ji možná převezme z rukou africké ikony Nelsona Mandely. "Jestli pan Mandela na finále dorazí, rád bych, aby se tak stalo," potvrdil šéf světového fotbalu Sepp Blatter.
Při vší úctě, není tak důležité, kdo 36 centimetrů vysokou a 5 kilogramů vážící cenu předá. Podstatné je, komu zazáří nad hlavou.
Pět důvodů pro nizozemský triumf |
1. Méně čitelný styl.
Množství kvalitních španělských přihrávek tvoří pestrost, ale i jistý stereotyp zároveň. V tomto směru jsou Nizozemci méně čitelní, svým způsobem nevyzpytatelní.
2. Podhrotoví hráči.
Za Van Persiem coby rozrážečem vepředu operují tři podhrotoví hráči, kteří se výborně doplňují: nezištný Kuijt běhá tam a zpět, Sneijder se tlačí do zakončení, což už mu pětkrát vyšlo, a v levačce Robbena se ukrývá "computer" akcí.
3. Arjen Robben.
Muž s vysokým čelem si zaslouží speciální odstavec. "Pokud nebude fit, může to být pro nás fatální," tvrdil i Dirk Kuijt, když se Robben před mistrovstvím zranil. Stihl se však dát do pořádku a zásadním vlivem na hru je schopen rozhodovat.
Záložník Arjen Robben je nizozemských trumfem.
4. Nebojácnost.
"Máme ji v krvi – jdeme před zápasem chodbou ze šaten na trávník a už si o sobě myslíme, že jsme vítězové," popisuje nizozemskou mentalitu Ruud Gullit. A trenér Bert van Marwijk v jejím duchu před finále říká: "Ze Španělů máme respekt, ale ne strach." Nezlomnost ukázalo mužstvo kupříkladu, když otočilo čtvrtfinále s Brazilci.
5. Štěstí.
I o něm mluví Gullit, týmu se drží. A proti německé chobotnici, jež věří Španělům, stojí názor singapurské andulky, jiného zvířecího "experta": ten otočil kartu s nizozemskou vlajkou.
Pět důvodů pro španělský triumf |
1. Vnutí soupeři styl.
Na Euru 2008 hráli Španělé ještě líbivější a ofenzivnější fotbal. Nyní si počínají účelněji, ale pořád mají největší sílu ze všech k tomu, aby soupeři vnutili vlastní kombinační styl, hlavně z tohoto důvodu si vysloužili na turnaji nejvíc komplimentů. "Jsou zde nejlepší a v neděli šampionát vyhrají," řekl po semifinálové porážce německý kouč Joachim Löw.
2. Záloha.
Takovou jako Španělé nemá žádný jiný tým. Lídry jsou Iniesta a Xavi, který sice za celý turnaj netrefil bránu, zato jeho přihrávky jsou v drtivé většině přesné: vyprodukuje jich v průměru téměř 100 (!) za zápas a má úspěšnost 81 (!) procent. Ani ostatní záložníci nejsou komparzisté, stačí vzpomenout středeční výkon Xabiho Alonsa proti Německu.
David Villa, to je fotbalový zabiják.
3. David Villa.
Kdyby měl člověk tipovat, který muž ve finále nejspíš skóruje, ukáže na tohoto útočníka, jenž už dal v Africe pět gólů – stejně jako Sneijder.
4. Iker Casillas.
V bráně jsou na tom Španělé oproti Nizozemcům lépe. Casillas chytl formu, jediný gól dostal v úvodním duelu od Švýcarů, pak "spustil závoru". Navíc je specialistou na penalty, i to může hrát zítra roli.
5. Chobotnice.
Proslulá věštkyně s chapadly z německého akvária v Oberhausenu zvolila za vítěze Španěly. Nespletla se dosud nikdy, tak proč zrovna teď?
