Tečka, konec, na mou duši, na psí uši.
Chce se vám tohle věřit? Nebuďte bláhoví.
Fotbaloví reprezentanti, bohužel, hned dvakrát klamali veřejnost. Nejprve sladkými slovy o odhodlání zdolat Německo, pak epizodou o téměř nevinném večírku.
Jaká byla skutečnost v prvním případě, ukázali na trávníku, to druhé mohou maskovat donekonečna.
Vždyť ani bývalý americký prezident Bill Clinton se nebál lhát pod přísahou a Moniku Lewinskou dlouho držel pod maskou snaživé stážistky, dokud nevytáhla blůzku s prezidentovým spermatem.
Po nočním extempore fotbalistů byly tři možnosti, jak se s případem vypořádat. Skutečně vypořádat.
Sebrat kapitánskou pásku Rosickému. Fotbalista v jeho postavení, který ponocuje po zápase s hořkým koncem, není hoden téhle role.
Vyřadit provinilce z reprezentace. Za trest a pro výstrahu ostatním.
Demise trenéra. Mužstvo zahrálo v sobotu nedůstojně a navíc trenér nemá respekt, když ho hráči za jeho zády podvádějí.
Místo prásknutí bičem přišlo milionové pošimrání. Aby hvězdám neublížilo a veřejnost měla pocit, jak se s případem zatočilo.
Poselství tedy zní: Jedeme dál.
Hurá na Kypr! Vy ostatní nás nechte být, nerozvracejte nám nároďák. Jít v neděli večer do televizního studia a vysvětlit národu, proč jsme hráli tak zle? Nikdo! Musíme dospat večírek.
Pustit veřejnost na včerejší trénink? Neexistuje, trenér ho zavřel.
Fotbalisté ze všeho vyklouzli hladce, šéfové reprezentace nad nimi drží ochrannou ruku. Tu možná zvednou leda manželky či přítelkyně Rosického a spol. Ty jediné si troufnou.
