Oba mají rychlé nohy, kvalitní techniku, vynikající postřeh a dokážou založit protiútok. Někdy při střelách z dálky zaspí. Takhle nějak je má okouknuté Ivo Viktor, brankářská legenda, který je ve Spartě vede.
"Bylo to na hození korunou. Konečné slovo, kdo bude chytat, má ale Ivan Hašek jako hlavní trenér," smiřuje se Viktor s rolí poradce. Dalo se trochu odhadnout, kdo dostane
přednost. Zatímco Poštulka byl s reprezentací na turnaji v Hongkongu, tak Blažek
vyrazil se Spartou do Dubaje. Tam odchytal čtyři zápasy a v pondělí chytal pohár v Plzni.
Pro každého mluví něco navíc. Poštulka odchytal víc těžších zápasů díky Lize mistrů a reprezentaci, je s mužstvem sžitý. Blažek je v sedmadvaceti o více než rok starší, dozrál v
Bohemians a ve fotbale vždy platívalo, že posily mají zelenou, aby si v klubu obhájili, proč hráče kupovali.
"Napadlo nás, že jeden by mohl chytat domácí ligu a druhý Ligu mistrů, ale to prostě nejde," říká Ivo Viktor. "Jakmile to jednomu půjde, tak bychom ho ke škodě celého mužstva vyndávali z branky."
Můžu chytat za týden, nebo do léta ani jednou, napadne Poštulku. Drsná realita. Hráč v poli má vyšší naději, že nastoupí. U dvou vyrovnaných gólmanů jde o jediné: aby to mezi nimi klapalo. O peníze nejde, v tom si nezávidí. Gólmanská dvojka bývá odškodněna a bere pětasedmdesát procent prémií i více, zatímco ostatní náhradníci mívají padesát i méně procent.
"S Blážou vycházím v pohodě. Už jsem si zvykl, že ve Spartě je všechno boj," popisuje Poštulka své tříleté zkušenosti. Kdyby se nedokázal vyrovnat s tlakem, dávno by už Spartu opustil. Dělat dvojku je oběť. Platí to i při všední záležitosti, jakou je trénink před
zápasem. Každý gólman má rituál oblíbených cviků a jiné nesnáší. Kdo má statut dvojky, musí se podřídit.
Blažek proto včera sebou nemusel mrskat za míčem vpravo vlevo na kolenou, což nesnáší. "Dělat dvojku je hrozný pocit marnosti," vypráví Blažek, který to zažil ve
Slavii za Janem Stejskalem. "Ke konci mi už bylo všechno jedno, rád jsem šel do Bohemky."
Kdo nechytá, ztratí se z očí. U Poštulky, který stejně jako Blažek touží jet na mistrovství Evropy, to znamená obtížnou situaci. Může se zhoršit. Postřeh brankářům zůstane, i když nechytají, ale najednou nemají odhad na dlouhé míče a centry.
Jak se s tím Poštulka vyrovná? Říká se, že právě on potřebuje kolem sebe tlak, aby chytal výborně. "Ale stejně si myslím, že dobrého gólmana dělá jistota, že je jedničkou," říká Poštulka.
"Bylo to na hození korunou. Konečné slovo, kdo bude chytat, má ale Ivan Hašek jako hlavní trenér," smiřuje se Viktor s rolí poradce. Dalo se trochu odhadnout, kdo dostane
přednost. Zatímco Poštulka byl s reprezentací na turnaji v Hongkongu, tak Blažek
vyrazil se Spartou do Dubaje. Tam odchytal čtyři zápasy a v pondělí chytal pohár v Plzni.
Pro každého mluví něco navíc. Poštulka odchytal víc těžších zápasů díky Lize mistrů a reprezentaci, je s mužstvem sžitý. Blažek je v sedmadvaceti o více než rok starší, dozrál v
Bohemians a ve fotbale vždy platívalo, že posily mají zelenou, aby si v klubu obhájili, proč hráče kupovali.
"Napadlo nás, že jeden by mohl chytat domácí ligu a druhý Ligu mistrů, ale to prostě nejde," říká Ivo Viktor. "Jakmile to jednomu půjde, tak bychom ho ke škodě celého mužstva vyndávali z branky."
Můžu chytat za týden, nebo do léta ani jednou, napadne Poštulku. Drsná realita. Hráč v poli má vyšší naději, že nastoupí. U dvou vyrovnaných gólmanů jde o jediné: aby to mezi nimi klapalo. O peníze nejde, v tom si nezávidí. Gólmanská dvojka bývá odškodněna a bere pětasedmdesát procent prémií i více, zatímco ostatní náhradníci mívají padesát i méně procent.
"S Blážou vycházím v pohodě. Už jsem si zvykl, že ve Spartě je všechno boj," popisuje Poštulka své tříleté zkušenosti. Kdyby se nedokázal vyrovnat s tlakem, dávno by už Spartu opustil. Dělat dvojku je oběť. Platí to i při všední záležitosti, jakou je trénink před
zápasem. Každý gólman má rituál oblíbených cviků a jiné nesnáší. Kdo má statut dvojky, musí se podřídit.
Blažek proto včera sebou nemusel mrskat za míčem vpravo vlevo na kolenou, což nesnáší. "Dělat dvojku je hrozný pocit marnosti," vypráví Blažek, který to zažil ve
Slavii za Janem Stejskalem. "Ke konci mi už bylo všechno jedno, rád jsem šel do Bohemky."
Kdo nechytá, ztratí se z očí. U Poštulky, který stejně jako Blažek touží jet na mistrovství Evropy, to znamená obtížnou situaci. Může se zhoršit. Postřeh brankářům zůstane, i když nechytají, ale najednou nemají odhad na dlouhé míče a centry.
Jak se s tím Poštulka vyrovná? Říká se, že právě on potřebuje kolem sebe tlak, aby chytal výborně. "Ale stejně si myslím, že dobrého gólmana dělá jistota, že je jedničkou," říká Poštulka.
