Letecký speciál z Amsterdamu přistál na starém ruzyňském letišti přesně v poledne. Špalíry novinářů a lovců autogramů si Edgar Davids prorazil cestu k autobusu jako buldozer, stejně jako na hřišti. Phillip Cocu, chlapík jemnějších mravů, nedokázal odmítnout. Ani podpis, ani otázku.
Jak vypadá mužstvo? „Dobře.“ Kdo je favoritem? „Šance jsou padesát ku padesáti.“ To Rinus Michels, slavný trenér nizozemského fotbalu v sedmdesátých letech, se rozpovídal více.
„Vyhrát mohou oba týmy, předvádějí výborný fotbal, jen každý trochu jiného stylu. Záleží, kdo lépe zvládne rozhodující momenty.“ Na přípravu oběda už v tu chvíli dohlížel nizozemský kuchař.
„Žádné speciality, máme ho jen pro klid,“ vysvětloval tiskový šéf výpravy Rob de Leede. Hráči se zatím ubytovali v pokojích - podle zvyku každý sám. „Zabrali skoro celý hotel,“ prozradil pikolík u vchodu.
Po krátkém odpočinku si smlsli na svačince a zamířili na trénink.
Oranžovými dresy a bundami rozzářili stadion Sparty v podvečerním šeru více než baterie umělého osvětlení.
Rozehrání ve dvou skupinkách, svižná rozcvička a pilování herních situací. To vše sledovaly desítky nizozemských fanoušků, ale i pozorovatelé z řady evropských klubů - Juventusu, AS Řím, Mönchengladbachu či Doněcku.
A natáčela německá televize ARD a s bloky brousili kolem novináři z Itálie nebo Japonska. Dnešní zápas zkrátka táhne celý fotbalový svět.
