Účast v nejvyšší soutěži si přitom vybojoval nebývale brzy: zdejší ženský oddíl totiž vznikl teprve před čtyřmi lety. "Dali jsme dohromady tým a přihlásili ho do třetí ligy. Tu jsme hned první rok suverénně vyhráli a postoupili výš," vzpomíná zakladatel a současný vedoucí týmu Petr Pekárek.
A ve druhé lize se celku z podhradí také dařilo. Druhý rok v této soutěži vyhrál baráž a postoupil do nejvyšší soutěže. "Získali jsme sponzora, tak jsme zkusili baráž - a povedlo se to," říká spokojeně Pekárek.
Letos ale zatím ve svém vzletu Karlštejn nepokračuje. Stejně jako pár dalších klubů v soutěži trpí takzvaným nováčkovským syndromem. Je důkazem toho, že rozdíl mezi první a druhou ligou je citelný.
Z osmi utkání zatím karlštejnská děvčata prohrála sedm, pouze jednou remizovala. V tabulce jsou tak Středočešky na posledním místě.
"Ty zápasy jsou jiné. Hlavně ve fotbalovosti. Hra je také rychlejší a je v ní víc důrazu. To ve druhé lize nebylo," vysvětluje Pekárek. "Na to je potřeba si zvyknout. A holky to zatím tolik neumí. Navíc hrají někdy velice slušně, ale ono to takhle dneska bohužel nejde," dodává.
Osm odehraných zápasů a ani jediná výhra, to otráví i zkušené hráče. Ne však mladé fotbalistky, kterých je v Karlštejnu převaha. "Na psychiku to má vliv, ale snažíme se vytvářet dobrou atmosféru. Našim cílem stále zůstává udržet se v první lize," přesvědčuje Pekárek.
Ženský tým Karlštejna musí čelit i jiným než herním potížím. Stejně jako všechna ostatní ženská družstva totiž trénuje a hraje na stejném hřišti jako tamní muži. Hráčky se navíc nevěnují jen fotbalu.
Musí chodit do práce a do školy.
"Proto trénujeme dvakrát týdně. Ale jinak to holkám nevychází," stěžuje si vedoucí týmu.
A diváci? Těch prý na domácí zápasy chodí 50 až 100. "Většinou jsou to příbuzní a známí od hráček, jako asi všude," říká Pekárek.
