V prvním jarním kole doma takhle přejely Droužkovice: 16:0. Ve druhé lize přitom dostaly za celý podzim jen dvě branky. Už teď je jasné, že jejich útok na postup do první ligy nikdo nezastaví. „Vybudovat takový tým nám trvalo šest let,“ chlubí se karlovarská trenérka Miluše Rohlová.
Sama za Karlovy Vary hrávala. Už na začátku devadesátých let snila o bojích o titul. Se Slavií, Spartou nebo Hradcem Králové. V dobách největší slávy se Rudá Hvězda pohybovala v nejvyšší soutěži kolem třetího, čtvrtého místa.
Teď chce Rohlová to samé jako trenérka. Společně s dvaceti hráčkami s věkovým průměrem kolem sedmnácti let. Třikrát v týdnu trénink, o víkendu zápas. Za fotbalem jezdí do Varů fotbalistky z celého kraje, některé z nich dokonce až z Prahy.
Jako naděje roku 2003 Iveta Stojkovičová, nová posila Hvězdy, nebo Lenka Záhoříková, fotbalistka roku 2001. „Je to velký tahoun mužstva a psychická podpora pro ostatní holky,“ ví Rohlová. „Přede dvěma lety nám hrozil sestup do třetí ligy. Pak ze Sparty přišla Lenka a skončily jsme ve druhé lize hned za prvním Karlštejnem.“
Ten jako jediný dokázal Hvězdu porazit. Letos už nikdo. „Znovu jsme posílily. Holky makají, fotbalu dávají všechno. A je to vidět.“
Těžký boj o ligu
Deset zápasů, deset vítězství. Skóre 60:4. V druholigové skupině Západ teď nemají konkurentky. O postup se ale poperou s vítězkami z dalších třech skupin druhé ligy.
Na Moravě zatím neprohrály fotbalistky Lubiny, jedinou vzájemnou remízu má ve východní skupině Stará Lysá a Mladá Boleslav. Právě mezi nimi se rozhodne o soupeři pro Karlovy Vary.
„Se Starou Lysou jsme hrály loni v létě u nich na turnaji. Sice jsme je 1:0 porazily, je to ale těžký soupeř. Asi tak na naší úrovni. Bude záležet i trochu na štěstí,“ ví Rohlová.
Vítěz české skupiny se pak postaví Moravankám. „Jejich týmy vůbec neznám,“ přiznává trenérka. Během jara se proto na východ republiky chystá. Na výzvědy. „Postoupit budou chtít všichni. Našim holkám ale věřím.“
Vítězit o třídu celou sezonu a pak se postavit stejně kvalitnímu týmu. To může být pro fotbalistky problém. „V některých zápasech je vidět, že holky trochu podlehnou sebeuspokojení. Není to ale v takové míře jako u mužů. Spíš chtějí slabším týmům nastřílet branek o to víc.“
Spolupráce nefunguje
Dostat se jednou ze západního cípu Čech do evropského velkoklubu, stejně jako se to povedlo Pavlu Nedvědovi, rodákovi ze Skalné u Chebu. To je pro kluky začínající s fotbalem velké lákadlo, které se přípravkám stará o přísun talentů.
Ženy si o pohádkových příjmech z fotbalu mohou nechat jen zdát. Vždyť i reprezentantky chodí do práce. To se ale časem může změnit. UEFA ženský fotbal podporuje. Ví, že to je cesta, jak přilákat k fotbalu i ženského diváka. A sledovanost znamená peníze. Stejně jako zájem sportovních talentů o fotbal.
Jak se vychovávají? „V regionu jsme tu prakticky osamocené,“ přiznává Rohlová. „Ženy tu hrají fotbal ještě v Trstěnicích a Bukovanech, spolupráce ale vázne.“ Sama toho lituje.
„Ve středních Čechách je takových týmů daleko víc a přitom si pomáhají.“ A pokud už nějaký talent do Karlových Varů seženou, prvoligové kluby je o ně připraví. „Rodiče první liga láká.“
I proto o ní Hvězda tolik bojuje. První liga přiláká i sponzory. „S penězi je to špatné, moc toho nedostáváme. Ani od města nebo kraje. Rodičům nemohu slíbit ani příspěvek na benzin.“ Tak hráčky vozí na tréninky za své.
Kopačky si kupují samy
Bleděmodré nebo růžové dresy? Zlaté nebo bílé kopačky? Vždyť se hraje ženský fotbal, podobné výstřelky jsou navíc hojně k vidění i mezi muži. „U nás to ale nehrozí,“ směje se karlovarská trenérka. Snad i proto, že si kopačky kupují dívky samy. „Pár sad dresů máme. Že bychom se ale řídily módou… To se spíš držíme těch vítězných.“
