Po druhé remíze 1:1, tentokrát s domácími Slovinci, z něj bylo cítit velké zklamání.
Slovinsko - Česko 1:1, převaha, ale málo šancí. Vyrovnání přišlo pozdě |
„Protože jsme chtěli zápas zvládnout, dostat Itálii pod tlak, ale nezvládli jsme tíhu utkání,“ mrzelo trenéra české jedenadvacítky.
„Cítil jsem z kluků před zápasem odhodlání, jenže první půle nám vůbec nevyšla, přizpůsobili jsme se soupeři, stala se z toho nakopávaná. A když jsme si vytvořili lepší postavení, nezvládli jsme to technicky.“
Proto poločasový průvan v sestavě? Vyměnil jste tři hráče najednou.
A střídání se povedla. Hráči, kteří přišli, hru ožili, ale znovu se ukázalo to, co nás trápilo ještě v kvalifikaci: v útočné fázi nás sráží dovednosti, máme problémy, když hrajeme do bloku, těžko se proti takovým soupeřům prosazujeme. Chybí nám hráči, kteří by uměli přejít jeden na jednoho.
Mezi takové patří třeba Karabec, který hrál proti Itálii, ale v zápase se Slovinskem jen střídal. Proč?
V sestavě jsem ho původně napsaného měl, ale den před zápasem nedotrénoval, po dvaceti minutách odešel kvůli problémům s tříslem a vypadalo to, že nebude vůbec k dispozici. Fyzioterapeuti na něm dělali, nakonec řekl, že je připravený alespoň na půlhodinu a já byl i za to rád. Ale v první půli nám chyběl.
Ani Šulc nehrál od začátku.
Sestavu jsme skládali tak, abychom mladšími kluky hru mohli posléze oživit. Hraje se každý třetí den, tušili jsme, že by se zápas mohl lámat ve druhém poločase. Šulc, ale i Ostrák či Fukala přinesli do hry svěží vítr, měli jsme tlak, jenže centrů před bránu mohlo být víc. Ve finální fázi nám chybělo lepší řešení, chvílemi možná i štěstí.
Nakolik jste musel o přestávce v kabině zvýšit hlas?
Já už kluky znám delší dobu, takže je nechávám o přestávce chvíli o samotě, oni sami si jsou schopní říct tvrdší slova. Pak jsme si samozřejmě něco vyříkávali, ale snažili jsme se na hráče hlavně působit, abychom hráli více po zemi, protože vzduchem to pro nás proti tak soubojovému mužstvu bylo složité. Za to, že to nezabalili, bych kluky chtěl pochválit, až do poslední vteřiny se vlastně bili o tři body. O vítězství jsme bohužel přišli v první půli, ta se mi nelíbila.
A teď vás čeká přetěžký úkol: porazit Španělsko.
Španělsko, které by tady mohlo poskládat možná dvě jedenáctky. Ale naděje pořád existuje, s takovým soupeřem nehrajete každý den, někteří hráči se s nimi možná už nikdy nepotkají. Dokud bude šance, budeme věřit, že to dopadne.
Budete rovnou sledovat i jejich zápas proti Itálii?
Spíš si nejdřív rozebereme ten náš. Víte, ta remíza mě vážně mrzí, protože výkony některých hráčů nebyly špatné. Mrzí mě absence Davida Zimy, kdyby tady byl, Láďu Krejčího bychom mohli využít ve středu hřiště. Také zmiňovaní mladší hráči se ve druhé půli předvedli. Ale bohužel: doplácíme na řešení ve finální fázi, v těchto dovednostech za špičkovými týmy zaostáváme.
