Příští víkend začne svůj životní boj, fotbalovou ligu čeká jarní sezona. Na podzim po svém nástupu s týmem vyhrál 11 ze 12 zápasů.
Upřímně, byl byste zklamaný, pokud by Plzeň letos nezískala titul?
Asi jo, mistrovský titul je obrovská motivace. Klukům zdůrazňuju, že tu v Plzni ještě nebyl tým, který by dokázal titul obhájit. Byl bych hrozně rád, abychom to zvládli jako první. Na druhou stranu zůstávám nad věcí, protože vím, že ambiciózních mančaftů za námi je hodně.
Hlavně Sparta, která ztrácí tři body.
Vlčáků je hodně, Boleslav poskládala velice dobré mužstvo, Slavia bude zlobit, ale Sparta má ambice nejvyšší. Lhal bych, kdybych řekl, že její přestupy nesleduju. Některá jména jsou zajímavá.
„Jsem zastáncem metody cukru a biče. Trenér by měl reagovat, poznat tým. Na někoho platí tvrdá ruka, na někoho pohlazení.“ |
Jak silná bude Plzeň?
Žádný zápas v lize není jednoduchý, protože se na nás každý chce vytáhnout, ale já klukům věřím. Máme kvalitní kádr, a pokud se nám vyhnou zranění nebo excesy, je titul v našich silách.
Ale v zimě jste vůbec neposílili. Na rozdíl od Sparty. Není to chyba?
Když v prosinci začínala dovolená, řekli jsme si s vedením, že pokud by někdo odešel, někdo přijde – adekvátně kvalitní náhrada. Netlačil jsem, aby se sháněl někdo nový. V Plzni se mužstvo skládá dlouhodobě, nebylo potřeba panikařit a tahat sem další hráče. Snad kdybychom někoho prodali.
Prodali jste přece stopera Procházku do Turecka.
A vrátil se Roman Hubník z hostování v Olomouci. Lehce jsme se vrátili k modelu, který jsme kdysi měli s Pavlem Vrbou.
Že vám stačilo třináct čtrnáct prověřených?
Když se nehrají evropské poháry, stačí osmnáct hráčů. Spíš budeme kádr doplňovat o mladé, nadějné kluky z vlastní líhně. Tou cestou se do áčka dostali třeba Vláďa Darida nebo Patrik Hrošovský.
Jak hráči reagují na motivační věty o obhajobě titulu?
V Plzni pracujeme s velmi ambiciózními hráči, což pro trenéry není úplně jednoduché. Všichni by nejradši hráli, ale na hřišti jich může být jen jedenáct. Hlad po úspěchu je tu pořád, nemyslete si. Rozhodně to není tak, že by kluci byli přežraní, jak se občas dočtu.
Minulý plzeňský trenér Miroslav Koubek vyhecoval hráče sázkou, že se po titulu nechá tetovat. Pavel Vrba se nechal ostříhat dohola. Co dáte všanc vy?
Hezky to hecujete, ale já se nedám. Kluci asi s něčím přijdou a pak vám řeknu. Zatím jsem vypisoval zvláštní prémie proti klubům, ve kterých jsem dřív působil. Platil jsem občerstvení do kabiny a po podzimu jsem hráčům přispěl na „dokopnou“.
To se dělá?
Cítil jsem to jako povinnost. Hráči svým způsobem trenéra dělají. Oni pomohli mně, já pomůžu jim.
Teď máte poslední herní soustředění na Maltě. Dovolil byste hráčům pivo?
Po zápase ať si klidně malé pivo dají. Na lepší usnutí. Kdybych to zakázal, stejně si najdou cestu, jak mě obejít. Ale já věřím, že tu jsou profíci, kteří vědí, za čím jdou.
Vy jste v Plzni už dva tituly získal coby Vrbův asistent. Vnímáte současnou roli prvního trenéra odlišně?
Tlak je na mě daleko vyšší. Já měl nabídky na hlavního trenéra už před lety, ale odmítal jsem je, protože jsme s Pavlem (Vrbou) hráli o titul a v evropských pohárech. Dvakrát jsem zklamal České Budějovice.
Trochu jste zamluvil ten tlak na trenéra.
Za první tři neděle jsem zhubnul pět kilo, moc jsem nespal. V tom jsem asi trošku zvláštní.
„Vlčáků je hodně. Mladá Boleslav poskládala velice dobré mužstvo, Slavia bude zlobit, ale Sparta má ambice nejvyšší.“ |
Jak to myslíte?
Když se zápas povede, mám najednou tolik elánu, že kolikrát ani nespím. V hlavě se mi honí myšlenky na další utkání. Po nocích stříhám videa a připravuju se na další soupeře. Jenže po nepovedených zápasech to na mě sedne a klidně bych prospal dva dny. Jiní trenéři to mají obráceně.
Proč vy ne?
Mám pocit, že pro úspěch dělám maximum, a pokud si to samé nemyslím o hráčích, jsem zklamaný a mám depku. Když přijde zbytečná porážka jako ta v Brně, těžko se pak nutím do další práce. Naštěstí se na podzim v lize dařilo, tak jsem toho moc nenaspal (úsměv). A když k tomu přidáte práci asistenta u reprezentace, měl jsem docela nabito.
Když jste dostal od Plzně nabídku, Pavel Vrba vám doporučil, ať na ni kývnete. Pořád mu to nevadí?
Naopak, vnímám jeho podporu. Pro mě bylo důležité, abych u reprezentace zůstal. Věřil jsem, že se dostaneme na mistrovství Evropy, a nerad bych končil před turnajem. Pavel mi vlil sebedůvěru do žil.
Radí vám?
Někde jsem se dočetl, že jsem jen Vrbův podržtaška a že Plzeň trénuje on, ale můžu vám s klidným srdcem říct, že to tak není. Pavel mi radit nemusí, zažil jsem s ním pět a půl roku. Postupem času stačilo, abychom se na sebe podívali, a hned jsme věděli, co budeme zhruba dělat.
Jaké máte trenérské krédo?
Jsem zastáncem metody cukru a biče. Trenér by měl reagovat, poznat tým. Na někoho platí tvrdá ruka, na někoho pohlazení. V začátku mi pomohlo, že jsem si prošel mládeží. Tam totiž plníte víc rolí než jen tu trenérskou. Pro někoho jste až táta. A taky jsem byl přísnější na hráče, o kterých jsem si myslel, že by to mohli dotáhnout do ligy. Stejně se chovám i teď. Jsou kluci, na které je třeba přitvrdit, na jiné se jen blbě podíváte a je po nich.
Na podzim jsem vás vlastně nikdy neslyšel zařvat. Umíte to vůbec?
Nebojte, umím udělat bouřku v kabině, když je třeba. Ale nechci znervózňovat hráče. Pokud by do kabiny přišel nervózní trenér, nebylo by to dobře. Hráči nesmějí poznat, že to ve mně vře.
Maskujete to?
Snažím se. Všichni trenéři jsou nervózní, a kdo tvrdí opak, nemluví pravdu.
Víte, že fotbalový trenér patří mezi riziková povolání, protože je pořád ve stresu a srdce trpí?
Dřív jsem lékařské prohlídky zanedbával, ale teď preventivně chodím. Mám trochu problémy s tlakem.
No vidíte.
Ale na prášky to zatím není. Víte, jsou trenéři dvojího druhu. Jedni to ze sebe dokážou vyřvat. To jsem třeba ve Zlíně zažil Petra Uličného, který řádil a v kabině lítalo všechno, co měl zrovna po ruce. A pak jsou trenéři, kteří to v sobě dusí. Zatím nedokážu říct, co je lepší.
