Článek vyšel v MF DNES |
Jak jsou směšní
Pánové, kteří se střídají v dřevěné ohrádce v druhém patře soudu, nedaleko něhož se tyčí žižkovský vysílač, jsou podnikatelé či manažeři, dokonce i jeden vědec se mezi nimi najde. A přece se chovají jako malí kluci.
Rozumím tomu, že rozhodčí a delegáti, kteří byli předvoláni v případu Žižkov a Ivan Horník – epicentru největšího korupčního zemětřesení v českém fotbale – se musí vykrucovat.
Kličkovat mezi paragrafy jak Pavel Nedvěd v sevření ostrých borců soupeře. Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Jedno však přece jen nechápu: proč to proboha dělají tak směšně, že ztrácejí poslední zbytky důstojnosti? "Co jste si myslel, když jste slyšel v telefonu výraz třicetník nebo padesátník?" ptá se drobná soudkyně.
"Nic. Já nevím, co to je, nepřemýšlel jsem nad tím," zní v odpověď. A pak ještě jednou, podruhé, potřetí.
Jako kolovrátek, ačkoli je z policejních odposlechů bývalého sportovního ředitele Viktorie Žižkov všem jasné, že jde o tisícovky úplatků.
Pak následuje potopa výmluv. Já byl zrovna na střeše, když mi Horník volal, pořádně jsem ho neslyšel.
Právě šly Televizní noviny. A já, já měl rozbitý mobil. Anebo: My se Horníka báli, on by nám ublížil. To ne my, on je padouch! Slyšet to Jaroslav Seifert, žižkovský poeta a fanda, psal by místo básní veselohry.
Smích, ze kterého mrazí
Z pikantních výroků u soudu vzniklo dokonce divadelní představení, s nímž společnost Čtvrtníček & Lábus objíždí republiku. Policejní originály rozesmály v soudní síni i výřečné obhájce. Jenže je to smích, z kterého mrazí.
Místo mužů, kteří měli dbát nad fair play na stadionech, před námi defiluje řada servilních služebníčků bez zásad a cti, svolných ke všemu. Žádné obavy z nějakého nebezpečí. Ivánku, kamaráde, Milánku, Evženku... Kýbl slizu, nazval to jeden kolega.
Ale vedle těch, jimž nevadí, že vypadají jako slabomyslní prosťáčci a padavky, jsou i jiní. Nakráčejí před soud zpupně a drze, povýšeně se vysmívají otázkám a chladnokrevně lžou. Mělo by se jim připomenout, že místo svědků by spíš mohli vystupovat jako obžalovaní. Měli však štěstí.
Za korupci ve fotbale už mezitím padly tresty. Jiná velká kauza, korupce spjatá s moravským klubem 1. FC Synot, skončila pokutami a několikaletým zákazem činnosti ve fotbale. Ani podmínek nebylo třeba.
Lidé se mění, poměry trvají
Zdá se to málo. Ale kdo za to může? Soudce, nebo policie neschopná obstarat dostatek důkazů, přestože mohla a měla desperáty chytit za ruku s bankovkami? Alespoň něco, ozývá se z druhé strany.
Co se však ve fotbale změnilo? Lidé ano, poměry ne. V lize se uplácí dál, to ví dobře i nový předseda fotbalového svazu Pavel Mokrý. Jen si každý dá pozor na telefony.
V komisi rozhodčích pak zasednou dva muži, z nichž jeden se účastnil akce k ovlivnění zápasu a druhý o chystaném uplácení bezpochyby věděl. Nejsou lidi, vysvětlil to šéf sboru. Zkušenost a kvalita je o půl kroku před morálním kreditem, dodal.
O půl kroku? Spíš o stovky metrů. Dělat advokáta Horníkovi, nejproslulejšímu "hrdinovi" aféry, může jen dobrodruh (doktor Sokol promine). Ale házet všechnu špínu na něj, to je jen úhybný manévr – a taky zbabělost.
V malém českém rybníčku uvázli v sítích kapříci a jedna štika. Další štiky uplavaly.