Fanoušci sice tleskali i kouzlům záložníka Banegy, dravým průnikům Mariana podél pravé postranní čáry nebo vyrovnávacímu gólu Gameira, ale o muži zápasu nemohlo být pochyb. Chlapík s třiadvacítkou na zádech, strništěm na tváři a kapitánskou páskou na rukávu měl na vítězství 3:1 rozhodující podíl.
„Coke dokáže cokoli. Kdybych ho postavil na hrot útoku, určitě by to zvládl a dal by gól,“ chválil po zápase trenér Unai Emery. „Věřím mu víc, než on věří sám sobě.“
Právě tahle důvěra posouvá Cokeho vpřed. Do Sevilly přišel z druholigového Rayo Vallecano ve čtyřiadvaceti a od té doby měl po většinu času pod palcem místo pravého beka. Hrál spolehlivě, fanoušci si ho oblíbili, Emery na něj vytrvale sázel.
Ale góly? Ty od něj nikdy nikdo nečekal. O to víc překvapilo, když basilejské finále rozhodl dvěma trefami, při kterých si počínal jako zkušený kanonýr.
Nejdřív se za stavu 1:1 po hezké kombinaci opřel do míče z hranice vápna - rána zapadla přesně k tyči. Pak mu pomohlo i štěstí, balon se dvakrát odrazil od hráčů Liverpoolu přímo na jeho kopačku, která ho poslala s lehkým přispěním brankáře Mignoleta do opačného kouta branky.
Tyhle dva momenty Seville přihrály pohár a angličtí novináři hned Cokeho jméno využili jako slovní hříčku při tvorbě titulků.
V angličtině je „coke“ zkráceným výrazem pro Coca-Colu, takže třeba deník Sun měl na titulní straně velký nápis „Coke Zero“ - tedy „Cola bez cukru“. Liverpoolu opravdu druhý poločas nechutnal příliš sladce, hrdina dne naopak prožíval báječné chvíle.
„Je to fantazie. Nejsem zvyklý střílet góly,“ žasl po zápase, když se pomazlil s pohárem a pověsil si na krk medaili. „Dát dva ve finále Evropské ligy, to je něco, co nezapomenu do konce života. Někdy se takový zázrak může stát a já jsem rád, že jsem to mohl zažít právě v takové chvíli.“
Cokeho příspěvek byl ve skutečnosti ještě výraznější. O poločase si jako kapitán jistě vzal slovo v kabině poté, co tým inkasoval těsně před pauzou a prohrával 0:1. A spoluhráče burcoval i poté, co poslal tým do vedení.
„Zdůrazňoval jsem jim, že se Liverpool v minulosti už několikrát dokázal vrátit do téměř ztraceného zápasu,“ připomínal třeba finále Ligy mistrů v sezoně 2004/05, kdy anglický tým zvítězil na penalty, i když už prohrával 0:3. „Otočili i utkání s Dortmundem. To jsme si uvědomovali a věděli jsme, že nic podobného nechceme dopustit.“
Podle toho to na hřišti vypadalo. Liverpool si v závěru žádný souvislý tlak nevytvořil, Sevilla vedení v klidu hlídala. A nakonec si potřetí v řadě šli její hráči po schůdcích na tribunu pro mistrovské medaile.
V čele s kapitánem, který ve středu večer všechny překvapil.
