Jste pyšný na svůj tým?
Jsem hrdý na všechny. Na fotbal, který obě mužstva předvedla. Kvůli tomu se žije. Jsem rád, že jsem mohl být při tom.
Zažil jste někdy fotbal v transu?
Nezažil jsem, aby někdy český tým naháněl takového soupeře jako Holandsko. Otočit zápas z nula dva? Fantazie. Takové zápasy zůstanou v historii.
Je to 2:2, vy z dálky napřahujete a balon napálí do břevna. Jak vám bylo pár minut před koncem?
Odplivl jsem si a zanadával. Rosa (Tomáš Rosický - pozn. red.) mi pak povídá: Už jsme tam mohli být! Ještě nebyl konec, pořád to bylo na hraně. Už jsem mohl dát gól Lotyšům, tu nejnadějnější střelu mi gólman vyrazil. A teď znovu smůla. Ale jsem šťastný za kluky, kteří se trefili. Všichni tři si to zaslouží.
Byly to nervy až do poslední vteřiny. Jak jste to prožíval vy?
Já byl trošku mimo. Trenér najednou začal ze hřiště vyhánět obránce a defenzivní záložníky a šlehal tam další útočníky. Bylo to hodně náročné. Kdo bude bránit? říkal jsem si. Zůstal jsem tam jako štít já, za mnou ještě Rosa. Prostě neskutečné. Trenér takové geniální tahy dělá, když prohráváme. Musím říct: je to velký trenér.
Po utkání vás objal jako syna, že?
To, co mi řekl, mi zůstane tady (dvakrát si zaklepal na srdce). Patří to mezi nejkrásnější věci, které jsem v životě slyšel. Jsem za to vděčný.
Prozraďte, co to bylo?
Nemůžu. Ta slova byla jen pro mě.
Zdálo se, že zadržujete slzy. Byl jste hodně dojatý?
Slzy? Jo, skoro jo. Věděl jsem, že bude strašně těžké postoupit z téhle skupiny. A po dvou zápasech? Skoro nemožné. A přece jsme to dokázali. Na tom mi strašně záleželo. Vždyť to může být moje poslední mistrovství. Jsem moc rád, že jedeme dál.
Myslíte poslední mistrovství Evropy, ne?
Možná poslední mistrovství vůbec. Za dva roky světový šampionát? Necháme to být až po turnaji. Teď bych chtěl, abychom přelezli ještě trošku dál.
A to je kam?
Já mám svůj cíl splněný. Čtvrtfinále ze skupiny smrti je fantastické. Co bude navíc, bude patřit lidem, kteří nás přijeli povzbudit.
Už teď můžete sledovat soupeře. Mohou být tři: Dánsko, Itálie, Švédsko. Koho byste bral?
Jenom ne Italy. V pátek předvedli, že umějí hrát výborný fotbal. Měli se Švédy smůlu, že nevyhráli. Uvidíme, je těžké si vybírat.
Takže Italy až později?
Kdyby to šlo... Nejdřív ale musíme předvést ve čtvrtfinále podobný zápas jako teď proti Holanďanům.
Máte jistotu už po dvou zápasech. Jako jediní. Takhle jste si to představoval?
Byl to jenom sen. Nemyslel jsem si to, absolutně ne. Dvakrát jsme prohrávali, stálo nás to dvakrát tolik sil, bylo to složité.
Proč jste prohrávali i v sobotu? Dostali jste dva góly za prvních dvacet minut.
Vy jste nás docela kritizovali za první zápas, ale vezměte si, kolik jsme proti Lotyšům měli střel. Srovnejte to s Němci. Ti si ani neťukli. Možná jste mohli s kritikou ještě počkat.
Pamatujete na Euro před čtyřmi lety? Tam jste po zápase s Nizozemci také dostal cenu pro nejlepšího hráče.
Tehdy jsme prohráli, takže teď je pro mě ta cena mnohem hezčí. Je na mě i daleko větší tlak. Snažím se s tím prát, koncentruju se na fotbal, nechci se nechat ničím rozčilit. Ale jednou mi to přece jen trošku ujelo.
To ano, máchal jste na rozhodčího rukama, co?
Už mi chtěl dát žlutou, ale nechal ji v kapse. Tak jsem se pak půl hodiny omlouval.
 Kapitán Pavel Nedvěd spěchá za spoluhráči, aby s nimi oslavil vítězný gól v utkání nad Nizozemskem. |
