Dlouholetá opora německé reprezentace přišla o pozici jedničky krátce před domácím šampionátem poté, co kouč Klinsmann určil jako prvního brankáře Jense Lehmanna z Aresenalu.
"Na jedné straně se snažím stále dělat maximum pro tým, na druhou stranu ovšem odmítám roli dvojky přijmout a smířit se s ní. Klinsmann mi stále dluží vysvětlení, ale když jsem se ho nedočkal doteď, asi už nepřijde nikdy," řekl Kahn dnešnímu vydání časopisu Der Spiegel.
Gólman Bayernu Mnichov tak nepřímo potvrdil to, co celý svět viděl při sobotním osmifinálovém utkání se Švédskem - rozradostněné hráče a fanoušky po výhře 2:0 střídaly televizní záběry Kahnova kyselého obličeje.
"Každý krok na lavičku je pro mě strašně těžký. Dívám se na zápas a poté se snažím co nejrychleji zmizet v kabině," popsal své pocity během duelů šampionátu Kahn.
Nejvíce ho prý mrzí, že dosud neslyšel od svého bývalého spoluhráče Klinsmanna vysvětlení, proč se rozhodl vyřešit brankářský souboj ve prospěch Lehmanna. "Jediné, co jsem se oficiálně dozvěděl, bylo to, že Lehmann je o chlup lepší. Tak to tedy pardon, ale tohle pro mě není žádný
důvod. Jak můžete vyměnit někoho, kdo je čtyři roky jedničkou, jen proto, že jiný gólman je možná o chlup lepší?" uvedl Kahn, jenž v reprezentaci odchytal 85 zápasů.
S Klinsmannem si po jeho příchodu k národnímu týmu prostě nepadl do noty; bývalý skvělý útočník mu nejprve vzal kapitánskou pásku a poté i do té doby jasnou pozici jedničky. "V posledních dvou letech jsem hrál na špičkové úrovni, chytal jsem dobře v Lize mistrů, vyhrál jsem dvakrát ligu i pohár a navíc mám velké turnajové zkušenosti. Opravdu si nemyslím, že byl nějaký důvod měnit brankářskou jedničku," řekl nespokojený Kahn.
Po Klinsmannově rozhodnutí krátce uvažoval o tom, že ukončí reprezentační kariéru. Nakonec se však "nechal" nominovat a je členem kádru, jenž zatím na mistrovství světa vyhrál všechny čtyři zápasy a v pátečním čtvrtfinále ho čeká Argentina.
 Typický obrázek německé lavičky v průběhu mistrovství světa: zatímco ostatní hráči oslavují vítězný konec zápasu, Oliver Kahn se mračí... |
