Ve čtvrteční bitvě proti Espanyolu Barcelona v Poháru UEFA naskočil na půlhodinu, ale prohru neodvrátil. Spíš zapadl do podprůměru. "Nedostal jsem se do hry," uznal.
I když se nemůže střelecky chytit, cítí, že se zlepšuje. "Jdu nahoru. V lize s Ostravou jsem dostal šanci v základní sestavě. Hrálo se mi dobře, jen chyběl gól," vzpomíná Jun na výhru 3:0 z minulého týdne. "Nakoplo mě to. Cítím se dobře."
To je velký posun k lepšímu. Třeba před zářijovým utkáním Poháru UEFA s Hearts Jun prohlásil: "Nezasloužím si hrát." Přitom v létě roku 2005 ze Sparty odcházel jako nejlepší střelec ligy, hrdina a reprezentant. Trabzonspor za něj vysázel přes 100 milionů korun.
Ale místo ráje čekalo Juna v Turecku peklo. Nehrál, byl nešťastný. Vypadl z reprezentace. Změna nepřišla ani po odchodu do Besiktase Istanbul. Chtěl zmizet.
Zajímal se o něj Wolfsburg, Norimberk, Sporting Lisabon či Liberec. Ale zamířil do Sparty. "Jsem šťastný, že jsem zpátky. Vím, že se ode mě čekají góly, ale slíbit je nemůžu," řekl při návratu Jun. A udělal dobře.
"Všichni mysleli, že to půjde samo. Všude se psalo: Král střelců se vrací, vystřílí titul. Jenže já přišel těsně před sezonou. My začali bídně a trápil jsem se i já."
Teď je prý víc v klidu. Možná i proto, že se stal otcem. "Ze začátku jsem měl všechno v hlavě, ale už ne," ujišťuje. "Na tréninku mi to střílí, teď ještě v zápase." Další pokus bude mít v pondělní lize na hřišti posledního Slovácka. Tedy pokud se dostane na hřiště.
"Myslím, že bych měl hrát," říká Jun. Políbí v pondělí konečně svůj snubní prsten, tak jak to dělal v minulosti po každém gólu?
