Na autobusové zastávce je krutá zima a já přikyvuju. Zrovna s tímhle typem jsem se dřív ani nezdravil, ale dnes se vidíme naposledy, a tak se družíme jako odvěcí kamarádi.
Blíží se k nám puberťáci ve slávistických šálách, a jak tak koukám na statnou postavu svého opilého přítele, tuším problémy. "Teď fandíme vám, Bohemce, ať žijou Vršovice," představují se ti dva a zní to přesvědčivě.
Přijíždíme na počernické hřiště, vedle kterého kouří komín. Dnes se tu pálí jeden slavný český klub, takže je tribuna plná: "Bohemka u nás je nejlepší," zpívají smuteční hosté, ale to už nastupují hráči v zeleném.
Naposledy si plácají, a i když je ženeme dopředu hlasitě, jako snad nikdy, hned dostávají od Slavie gól. Koho to zajímá? "Ať žije Bohemka!" Do ochraptění!
Když před poločasem pouštíme druhou branku a já vidím svěšené hlavy fotbalistů, kteří nedostali od podzimu výplaty, zato si vyslechli desítky slibů a lží, rudne mi před očima.
Spolu s ostatními fanoušky jdu na hřiště. Nesmí se to, ale to už je teď jedno, a tak obcházím jednoho fotbalistu po druhém: "Díky za všechno," vzpomínám třeba na Prachatice, kde jsme trpěli jak vzteklí psi a prohrávali tři nula, ale tihle borci ještě dokázali vyrovnat.
Podávám jim ruce a vidím, jak se některým lesknou oči. Mně nejspíš taky. Pak přibíhá kapitán Třasák a říká: "Víme, že bysme bez vás byli poloviční, ale nedělejte to teď ještě horší..."
"Nemůže to být horší, Martin," povídám mu, ale poslušně se vracím.
Dál řveme na kluky, ať dají aspoň jeden gól, ten bychom teď oslavili jako titul. A jednomu čtyřletému kloučkovi s bohemáckou šálou by byla jedna branka dokonce málo: "My chčeme čši góly," šišlá. Tohle krásné, po tátovi zelenobílé dítě, si moc fotbalové radosti neužilo.
Placatky s kořalkou jsou prázdné a rozhodčí nic neprotahuje. Hvízdá z milosti. Naposledy se objímáme s hráči a je nám jedno, že dostali búra. "Byli jste nejlepší fandové, jaké jsem poznal," říká obránce Lesák a mizí ve sprše.
My jdeme do nedaleké hospody, která nepřestává burácet. Každý, kdo z ní odchází, ještě naposledy zvedá ruce a zpívá: "Klókani bójují, kópanou milují, hrájou ji všem lidem jenom pro radost.“ Přidávají se i ti dva slávističtí kloučci.
Setmělo se, a já najednou vidím, jak jeden z nich na ulici zvrací. Takové už pohřby bývají. A tenhle je právě u konce.
