Ve středu večer si vezme dres s osmadvacítkou. To číslo si u kustoda vyžádal. Natáhne velké rukavice a jako druhý za kapitánem Stanislavem Vlčkem vyběhne na trávník žilinského stadionu. A bude čelit útokům domácího týmu v druhém předkole Ligy mistrů.
"Moc se těším. Ale jsem trošku nervózní," přiznává.
Zápas pro něj bude zvlášť výjimečný. Vždyť ho čeká první soutěžní utkání za Slavii. Za poslední tři roky vystřídal tři kluby. Panionios Atény, tým Mostu, teď Slavia.
"O to je to samozřejmě zvláštní. Zvykám si na nové prostředí a jsem zvědavý, jak nám to půjde. Jsem trošku v očekávání," přemítal.
Do týmu českého vicemistra přestoupil narychlo před týdnem, aby nahradil zraněnou dosavadní jedničku Michala Vorla, jenž si pochroumal koleno a musel na operaci.
"Odchytal jsem poslední tři přípravné zápasy, cítím se v pohodě," poznamenává ostřílený šestatřicetiletý gólman, mimo jiné člen klubu brankářů-stovkařů, kteří minimálně ve sto zápasech v nejvyšších soutěžích neinkasovali, a neoficiální mistr světa v chytání přímých kopů.
Martin Vaniak poprvé nakoukl do evropských soutěží coby mladý náhradník Luboše Přibyla, dnes asistenta slávistického kouče, který má v přípravě na starosti právě brankáře. A tak se spolu po dlouhých letech opět setkávají v jednom týmu.
Tehdy na začátku devadesátých let úspěšně kráčel Pohárem UEFA tým Olomouce. "Byly to krásné časy, i když jsem byl jenom na lavičce. Úžasná atmosféra," vzpomíná Vaniak. Olomoucké mužstvo hrálo třeba proti Hamburku, Juventusu či Realu Madrid.
Pak přišly i Vaniakovy chvíle. Pohár UEFA chytal za Olomouc, poté za Drnovice a pak znovu za Olomouc. I když jeden z prvních zápasů v Evropě by nejradši z hlavy vymazal, na hřišti polského Hutniku Krakov totiž dostal gól přímo z rohu. Naposledy nastoupil v poháru před třemi lety proti Zaragoze.
Jak obstojí v těžké slávistické premiéře?
