Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jsem jako v reality šou, žertoval Šmicer

Vladimír Šmicer - K české reprezentaci na MS 2006 se připojil Vladimír Šmicer. | foto: Michal ŠulaMF DNES

20 2006
Westerburg - (Od zvláštního zpravodaje iDNES) - "Tak jsem tady, pánové," zahlásil Vladimír Šmicer. Za fotbalovou reprezentací dorazil vítaný host. Před rozhodujícím zápasem na mistrovství světa proti Itálii se výprava rozrostla o zraněného záložníka Šmicra. Muže, který každému mužstvu, v němž hrál, přinesl štěstí.

Slavii přinesl jediný titul za posledních devětapadesát let, mistrem se stal i v Lensu.

S Liverpoolem vyhrál Poháru UEFA i Ligu mistrů, Bordeaux po bídných letech skončilo druhé ve francouzské lize.

Reprezentaci zachránil v roce 1996 na Euru v Anglii postup ze skupiny a v loňské baráži s Norskem dal jediný gól prvního zápasu.

Ale o mistrovství světa přišel, těsně před turnajem vypadl ze soupisky kvůli zranění. Přesto mezi fotbalisty přivezl dobrou náladu, při rozhovoru žertoval a pořád se smál.

Přivezl jste štěstí i sem do Německa?
Doufám. Snad ten můj příjezd na kluky trochu zapůsobí. Ale vyloženě jen na to moje štěstíčko bych nespoléhal. Nevím, jestli jen kvůli tomu, že jsem tady, budou hrát líp.

Jak je povzbudíte?
Připadám si jako člověk, který je nasazen do vily v reality šou. Tam takovýhle dávali kvůli tomu, aby zvedli sledovanost. Ale vážně, budu s nimi mluvit o fotbale, jinak pomoct nemůžu. Snad to pro ně bude zpestření.

V jakém stavu jste spoluhráče našel?
Myslím si, že to není tak hrozný. V Čechách jsem slyšel, že se po Ghaně pohádali v kabině, ale tomu jsem nevěřil. Všichni vědí, že jsme v těžké situaci, ale ten humor se nevytratil.

Chyběl jste jim?
Možná kdybych byl zdravý, ale když jsem zraněný... Ale zase si myslím, že jsou rádi, že mě vidí. A doufám že tady s nimi nebudu jen ty dva dny.

Přijel jste v pondělí v noci. Koho jste prvního potkal?
Šel jsem na pokoj, kde bylo asi sedm kluků a sledovali fotbal. Byl tam třeba Poborák, Méďa, Ujfi.

O čem jste se bavili?
Mluvili jsme hlavně o fotbale, o naší skupině, jak to vypadá a tak.

Musí se vyhrát, aby byl postup do osmifinále jistý.
Z legrace jsem jim říkal, že konečně udělali zajímavou skupinu a že je to dobře. Všechny jsou už rozhodnuté, to je nuda.

A teď vážně.
Neprohrát s Ghanou, tak to bylo lepší. Věděli jsme, že máme těžkou skupinu. Přáli jsme si, abychom měli postup už po druhém zápase, což se nepovedlo. Teď máme zraněné, potrestané a to mužstvo oslabuje. Nechtěli jsme se dostat do situace, abychom hráli o postup s Italama.

Ale stalo se. Jste nervózní?
Ne, jsem v pohodě, pod tlakem jsou kluci. Jsem tady jako fanda.

Ale jste s mužstvem.
Proto jsem sem jel, abych poznal atmosféru, ale na hřišti nebudu. Jasně, že mi není jedno, jak to skončí. Samozřejmě při zápase asi nervózní budu. Předtím zajdu do kabiny.

Proč jste nedorazil dřív?
Ten pobyt by byl pro mě příliš dlouhý. A taky jsem si potřeboval zařídit spoustu věcí doma. Až skončí mistrovství, kluci budou mít dovolenou, ale já nastupuju v Bordeaux do přípravy. Tak jsme se dohodli, že přijedu po Ghaně.

Jak dlouho zůstanete?
Doufám, že jsem si nepřivezl velkou tašku jen na dva dny. Určitě bych tady byl na osmifinále.

Už jste se ze svalového zranění zotavil?
Měl jsem tři týdny klid, takže se uvidí, až dorazím do Bordeaux. Do začátku sezony je spousta času.

Už vás zklamání přebolelo?
Jo, už jsem se s tím vyrovnal. Od začátku jsme tak trochu musel počítat s tím, že to vyjít nemusí. Ale když jsem se rozhodl, že nepojedu, tak to bylo velké zklamání. Už uplynuly tři týdny, dostal jsem se z toho na dovolené.

Kde jste byl?
V Itálii, v Benátkách. S manželkou budeme mít koncem měsíce desetileté výročí svatby. Ale kvůli našemu osmifinále, jsem ji tam vzal dřív. Byla to taková svatební cesta, tenkrát kvůli Euru v Anglii jsem ji nestihl, tak jsem ji udělal teď.

Jezdili jste na gondole?
Jasně, byla i serenáda, romantika. Děti jsme nechali doma bábě a Vizourovi.

Jak vzpomínáte na Euro 1996?
Byli jsme v podobné situaci jako teď. Potřebovali jsme, aby nám pomohli Němci. Teď zase potřebujeme, aby nám pomohli Američani. A sami nesmíme prohrát.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze