„Liga bude na jeho góly vzpomínat, ještě zpětně je bude obdivovat,“ míní Jozef Weber, trenér boleslavského celku.
Když „Kolja“ za jeho tým skóroval, pouštěl ho za odměnu víc domů. Vysvětloval Komličenkovi základy týmové práce, mluvil s ním o srpnu 1968, bránil ho proti kritice a mezitím po jiné linii pracoval na tom, aby často otráveného cizáka vzali mezi sebe lídři Mladé Boleslavi.
Z prchlivého potížisty díky tomu vypiplal klenot.
Komličenko: Z Boleslavi jsem nespěchal, ale Dynamo je jasná volba |
Jak jste to udělal?
Zaprvé Komli po mém příchodu do Boleslavi (v únoru 2018) ucítil coby předtím odložený hráč novou motivaci. Já jsem zároveň silného hráče na hrot hledal. V Karviné jsem sázel na Wágnera, v Bohemce na Jirouše. Po pár trénincích mi to Komli splňoval daleko víc než Golgol Mebrahtu. Zároveň měl i špetku štěstí, protože byl trochu problém ho po jeho disciplinárním trestu (Komličenkovi v tu dobu dobíhal trest na osm zápasů za napadení Davida Limberského) vrátit do mužstva. Přestože je dobrý kluk a pak už ho mužstvo milovalo, víte, jak to s cizinci bývá. Komunikace s lídry, jako byli Matějovský nebo Přikryl, nebyla optimální. Nejdůležitější bylo propojit tyto hráče.
Měl jste Komličenka natolik v oku, že jste uvěřil v jeho potenciál?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem šel do Boleslavi stavět to na Komličenkovi. Navíc ta jeho povaha… Cítil, že je až třetím útočníkem, a na tréninku býval často dost otrávený. Museli jsme s ním dva tři týdny pracovat, aby ožil, což nebylo jednoduché.
Ale podařilo se.
Potřebovali jsme se tehdy zachránit a já jsem na začátku jara vsadil na hráče, u nichž jsem věřil, že nám v tom můžou pomoct. První zápas jsme ale prohráli 0:3 se Slavií a s Golgolovou prací jsem nebyl spokojený. Tak jsme to v dalším zápase v Brně riskli s Komlim, vyhráli jsme 3:0 a začali jsme s ním pracovat jako s útočníkem číslo jedna. I když jsem věděl, že je před námi spousta práce a jeho připravenost není ideální.
Čím vás v Brně zaujal?
Mám k tomu takovou příhodu, kterou musím říct. Vždycky sázím na týmovost. Komli sice tehdy v Brně nedal ani jeden gól, ale našli jsme pak fotku, kde po našem gólu na 3:0 běží s rozpřaženýma rukama a skáče na spoluhráče. Tuhle fotku jsme nechali zvětšit a dal jsem ji do kabiny. Řekl jsem, že když budeme takhle hrát a takhle se chovat, že se zachráníme. I mužstvo začalo Komlimu věřit. A když vycítil, že ho i takový chlap jako Matějovský bere, tak ožil a bylo to znát na jeho výkonech.
Lovec Komličenko: v Rusku ztrácel motivaci, radost našel v Česku |
Trvalo dlouho, než jste Komličenkovu širokou ruskou duši přesvědčil, jak má pracovat?
Chviličku vzalo, než jsme si vybudovali vztah, jaký máme. Pak už věděl, že ho nepřesvědčuju jako trenér, ale že mu s realizačním týmem chceme pomoct. Ukazovali jsme mu videa jako odpověď na jeho neustálé vyprávění o tom, že chce přestoupit. Říkám mu: góly jsou fajn, ale manažeři a trenéři se dívají na to, jak útočník pracuje po ztrátě míče. Pamatuji si na první přípravu a naše výběhy, kdy mi dobíhal s Adrianem Rolkem. Hotová tragédie. Pak pochopil, co to chce. Viděl, jak pracují hráči jako Matějovský a Přikryl, a ohromně se zlepšil.
Měl jste fintu jak na něj?
Po jarní sezoně, kdy jsme se zachránili, jsme spolu seděli. Řekl jsem mu, že když se vrátí a bude mít stejnou váhu a bude připravený, garantuji mu, že bude útočníkem číslo jedna. Pro něho to byla obrovská motivace, vrátil se připravený opravdu dobře a v přípravě mu to začalo pálit. Pak uvěřil, že může být kanonýrem.
Musel jste mu kontrolovat váhu nebo životosprávu?
Komli neměl problémy s jídlem nebo s alkoholem. Začal naopak hodně pečovat o svoje tělo, koupil si elektronické válce na regeneraci svalů asi za padesát tisíc korun a půjčoval je i klukům. V tom na sebe dbal. On měl jediný problém, a to ten, že se nechal kolikrát v zápase otrávit, když vývoj nešel za ním.
Potřeboval metodu cukru a biče? Povzbudit, ale i vyhodit z tréninku?
Nevyhodil jsem ho ani jednou, ale mluvit jsem s ním musel často. Jak bych to řekl… Je to spojené s tím, když hráč ví, že výkonností patří jinam a je někdy na svoje spoluhráče až moc přísný. No a spoluhráči kolikrát jasně vidí, že neudělá až takovou práci, na jakou jsme my v Čechách ve fotbale zvyklí.
Na co v takovém případě Komličenko slyšel?
To raději nebudu říkat. (směje se)
Měl manýry, o jakých se mluví u jiných Rusů?
Víte, sám jsem vyrůstal v období protiruských nálad. Když se hrál hokej s Ruskem, fandilo se dvakrát tolik. Ale dnes si nemyslím, že by ruská povaha byla až taková, jak se říká. Je kolem toho spousta mýtů. Komli byl výborný kluk, nerozhazoval peníze a neměl manýry. Jenže na Rusa se u nás pohlíželo jinak než na jiné cizince a on to těžce nesl. V takových chvílích jsem ho ochraňoval. Jednou přišel z rozhovoru, že se ho ptali na rok 1968. Komli ani nevěděl, která bije, dost se ho to dotklo. Musel jsem s ním promluvit, aby to tak nebral. Byl to kluk z velkého města, orientovaný ve světě, sice s různými nálepkami, ale ty jsou nejhorší. Určitě měl větší rozhled než spousta našich hráčů, kteří nálepky nemají.
Boleslav ztratila elitního kanonýra. Komličenko už patří Dynamu Moskva |
Taky jste mu prý uměl v něčem ulevit. Třeba jste ho pouštěl víc domů.
Přiznám se, že takovou jsme měli dohodu, hlavně po narození jeho dítěte. Povedl se mu zápas, vyhráli jsme, a když přišel, že letí domů a jestli by mohl na dva dny, souhlasil jsem. Vedení to nevidělo rádo, ale měl jsem ho zmapovaného tak, že jsem věděl, že když bude dva měsíce od rodiny, bude protivný. Jako chlap po delší době na vojně. (úsměv) Počítal jsem s tím, že sice tři dny nebude na tréninku, ale bude to ku prospěchu věci, protože se vrátí odpočinutý a vysmátý. Tak to fungovalo.
Byl jste si jistý, že se vám tahle praxe nevymkne z rukou?
Dovedl jsem si moc dobře představit, že balancujeme na tenké hraně. V tomhle mi strašně pomohl Marek Matějovský. Věděl, že to všechno kolem Komliho děláme kvůli klubu a taky kvůli hráčům. Že to nebylo o tom, že vycházíme nadměrně vstříc jednomu z nich. Marek spoustu věcí pochopil, což bylo klíčové, protože když něco chápe Matějovský, tak už pak v kabině není nikdo, kdo by to nepochopil... Jestli mi rozumíte. (úsměv)
Jakou řečí jste spolu s Komličenkem mluvili?
Něco si pamatuji ze školy z ruštiny, Komli se dorozuměl anglicky a naučil se rozumět česky, takže později strašně pomohl i Tatajevovi, kterému překládal taktické porady. Byl překvapený, když jsem s ním tu a tam prohodil nějakou větu rusky, a udělalo mu to radost. Nevěděl, že jsem z generace, která ještě z ruštiny musela maturovat - bohužel.
Myslíte, že proto, jak byl vnímavý, svoji šanci v české lize ustál a nakonec se dočkal vysněného přestupu?
Stoprocentně. Znal i své slabé stránky, mezi nimiž byla nejhorší nedisciplinovanost. Nechal se snadno vyprovokovat, na začátku jsem z toho měl husí kůži. Říkal jsem mu pořád dokola, že tohle mu trenéři budou těžko tolerovat. Obránci soupeřů věděli, že se nechá vyhecovat, a využívali toho, což chápu; taky bych to dělal, být na jejich místě. Prudkost byla Komliho největší slabinou, viz v prosinci utkání na Spartě. Dostal tam červenou kartu, ale kdyby byl chytřejší a nebyl tak přemotivovaný, nemusel do souboje vůbec jít a karta nemusela přijít.
Za faul na Limberského tvrdý trest. Komličenko si nezahraje osm zápasů |
Čímž se vracíme k jeho dlouhému trestu za hrubý faul loktem na Limberského. Ještě ho neměl odkroucený, když jste do Mladé Boleslavi přišel. Změnilo se s ním během té doby něco?
Pamatuji si, že tehdy to bylo celé takové otrávené, trest mu dobíhal a vypadalo to, že v létě mu hostování ukončíme a půjdeme jinou cestou. Jak jsem ale říkal, Komli ožil po změně trenéra. Pak mi hodně pomohl (majitel klubu) pan Dufek, kterého všichni přesvědčovali, abychom Komličenka dali pryč. Najednou ve mně našel aspoň někoho, kdo stál na jeho straně. Samozřejmě jako majitel měl největší chuť a vůli mi pomoct, takže jsme okamžitě začali pracovat na tom, aby se Komličenkovo hostování prodloužilo. V tom byl přínos pana Dufka mimořádný. Nebylo jednoduché se s Krasnodarem domluvit, a všechno směřovalo k tomu, že Komli odejde.
Ustojí po návratu do Ruska svoje vysněné angažmá?
Mentálně ho ustojí stoprocentně. Lidsky dozrál, o tom jsem přesvědčený. Kdysi jsem ho zkritizoval i po zápase, v němž dal čtyři góly, což mu vadilo, ale nechal si vysvětlit, proč to bylo potřeba. Pochopil, že fotbal není jen o tom, kolik gólů dá, ale když chce jít do větší soutěže, tak se hledí i na to, jak pracuje. Jsem rád, že mu přestup vyšel.
I když v Dynamu Moskva asi nebude mít vylepené foto, jak se raduje z gólu, aby mu připomnělo práci pro tým.
Pozor, ani tady nebylo tak nutné Komliho vytrhávat z party od ostatních. Pro jeho motivaci bylo nejdůležitější, že nám uvěřil a že se propojil s předními hráči od nás. Skutečně největší problém na začátku byla jeho komunikace s lídry kabiny. Jakmile jsme je dali dokupy, byla to fantazie. Osobně si myslím, že i Přikryl odešel na zahraniční angažmá díky tomu, že hrál s Komlim, že se začali respektovat. S ním hrál svůj nejlepší fotbal, dělal body. Nakonec mně Komli po svém přestupu poslal esemesku, kterou jsem hráčům přečetl. Poděkoval jim. Věděl, že jestli že se chce dostat do zahraničí, musí respektovat hráče a oni jeho. Moc dobře ví, že Matějovský, Budínský, Mešanovič a další mu do ciziny pomohli.
Byl jste za ním někdy v Rusku?
Já?! To ne, to určitě ne. Tohle je vztah trenér - hráč. A já byl na něho přísnej.
Na deci vodky jste nikdy nezašli?
Nikdy s hráči nikam nechodím, ani u něho bych neudělal výjimku. Navíc by to bylo nefér k ostatním.
Zároveň se traduje, že jste byl jeho druhým tátou.
To spočívalo v něčem jiném. Když jsme s realizačním týmem vycítili, že je v něm potenciál, vzali jsme ho pod ochranná křídla, to přiznávám. Nebylo mi jedno, jak žije, a tak jsem se třeba jednou na začátku sezony informoval, kdy jsou v Rusku pravoslavné vánoce. Protože jsem věděl, že je mají později, až v lednu. Pak jsem mu řekl: Komli, když dáš patnáct gólů, můžeš zůstat na vaše vánoce doma.
To byl podzim roku 2018 a Komličenko je skutečně dal. Patnáctý symbolicky třetím gólem z hattricku v listopadu proti Olomouci.
Jasně. Dal ho a hned za mnou běžel, že to je patnáctý. Řekl, trenére, tady ho máte, a já na to, že si to pamatuji. Vrátil se někdy 7. ledna, tři nebo čtyři dny na začátku přípravy s námi nebyl. Před veřejností jsme se to snažili překrýt, a pro jistotu raději i před týmem. To byla role nás v realizačním týmu. Hráči neradi vidí, když má někdo výjimky, ale my zase někdy těžko chápeme, jaké je pro cizince být daleko od rodiny. A tady jsem se nemusel bát, jak se někdy stává u Brazilců na západě, že se z karnevalu vrátí o měsíc později. U Komliho to bylo pár dní.
