A Mourinho si mohl oddechnout. „Hodně se mi ulevilo,“ netajil. „Za vítězství jsem rád, hráči si zasloužili odměnu za to, jak tvrdě dřou.“
Jednoduché to ale Chelsea opět neměla. Vedla po vlastním gólu Dragoviče, ten ale ve druhé půli chybu odčinil, když dvanáct minut před koncem vyrovnal. Domácí se ale zlomit nenechali, Willian krásně zatočil míč z přímého kopu do branky a rozhodl o třech bodech pro anglický tým.
V čem byl rozdíl proti posledním zápasům, které Chelsea nevyšly? „Tentokrát jsme ani ve špatných momentech neztráceli sebevědomí,“ našel odpověď Mourinho. „Tým zůstal i po vyrovnání mentálně silný, bojoval. A s tím jsem opravdu spokojený.“
Nijak výjimečný výkon to od jeho svěřenců nebyl, jednoho z nich ale portugalský kouč vyzdvihl.
„Je fér zmínit Williana, protože tvrdě pracoval, byl skvělý na míči a měl prsty v obou gólech,“ chválil. „Hrál velmi dobře. A nejen tentokrát, platí to už dlouhodobě.“
Ze zápasu, který pískal český rozhodčí Pavel Královec, možná víc než gólové momenty vyniklo skandování fanoušků Chelsea, kteří kritizovaného trenéra několikrát podpořili. Už od lavičky jim gestem poděkoval a zmínil se o nich i na tiskové konferenci.
„Oni prostě vidí, že jsem profesionál, přinesl jsem v minulosti klubu úspěch a máme plno společných vzpomínek,“ říkal. „Až do svého posledního dne v Chelsea, ať už to bude za čtyři roky, za deset nebo za patnáct, se budu snažit dělat všechno pro to, aby byli spokojení.“
V publiku měl navíc Mourinho tentokrát celou rodinu, jeho dcera přišla do hlediště oslavit devatenácté narozeniny. „Kdybych ji neviděl od lavičky, neuvidím ji za celý den vůbec,“ povzdechl si. „Když se narodila, měl jsem zápas a propásl jsem to. Teď jsem se na ni aspoň mohl podívat, když seděla na tribuně.“
