Když v létě 2004 poprvé otevřel dveře do kabiny fotbalové Chelsea, k Didieru Drogbovi okamžitě přiskočil rozježený mladík s pichlavýma očima. Podal ruku, usmál se a prohodil: „Vítej!“
Drogba byl zmatený.
„Vůbec jsem tě neznal. Myslel jsem, že jsi kluk z dorostu, který s námi bude trénovat,“ vzpomínal pod fotografií, kterou v úterý nahrál na Instagram. „Ale když jsi pak začal mluvit k celému týmu, poznal jsem, kdo jsi. Pravý lídr!“
Nebo taky tahoun. Osobnost. Legenda. Označení, kterými se v případě sportovců často plýtvá, na Johna Terryho dokonale sedí. A bude sedět už navždy. I když v pondělí oznámil: V létě v Chelsea končím.
Po třiadvaceti letech vycítil, že by pro něj už nebylo místo - vždyť mu bude v prosinci sedmatřicet.
„John chce vždycky hrát. A došel k názoru, že v Chelsea už to nepůjde,“ tuší Tomáš Kalas, český stoper, který se od slavného kolegy v klubu před lety učil.
Terry do Chelsea přišel ve čtrnácti, v sedmnácti už hrál za áčko a od třiadvaceti byl kapitánem. Pásku navlékl na rukáv celkem 578krát, to nikdo jiný ani zdaleka nedokázal. A nikdo toho taky s londýnským klubem nedosáhl tolik.
Čtyřikrát zvedal nad hlavu pohár pro vítěze anglické ligy, mezitím si postupně odškrtával další dobyté trofeje: Liga mistrů, Evropská liga, pětkrát FA Cup, třikrát Ligový pohár, dvakrát anglický Superpohár. Slušná sbírka, co říkáte?
Přitom kdyby mu někdo jako klukovi řekl, že bude válet právě za Chelsea, asi by se ušklíbl. Fandil Manchesteru United, obdivoval rebela Erika Cantonu. A když už si měl vybrat vzor mezi obránci, tak v konkurenčním Arsenalu - vzhlížel k Tonymu Adamsovi.
Aby toho nebylo málo, sám začínal v dalším londýnském týmu, West Hamu. Až když ve čtrnácti přeběhl na druhou stranu města, zrodilo se spojení, které od té doby nikdy nepovolilo.
„Chelsea miluju a nikdy ji nechci opustit,“ říkal Terry, když v létě před dvanácti lety přiletěl do Prahy. Pozval ho kamarád Petr Čech, který v centru pořádal velkou akci pro fanoušky. Terry si ji užíval.
Vtipkoval s moderátorem Leošem Marešem, rozdával autogramy i rozhovory. A líčil, jak vymyslel Čechovi slavnou přezdívku: „Viděl jsem ho poprvé a hned jsem věděl, jak se mu bude říkat. Zkrátka Big Pete, velký muž se vším všudy!“
Čech, Terry, Lampard a Drogba, to byla osa týmu, který pod trenérem José Mourinhem začal soupeře válcovat. Do hvězdné party nakoukl na jednu sezonu i nováček Kalas.
„První přátelák v přípravě jsem hrál hned vedle Johna. Sice jen v tréninkovém centru a už ani nevím proti komu, ale byl to zážitek,“ vzpomíná. „Pak už jsme se na hřišti nepotkali. Ale být s ním v kabině byla škola. V tréninku mi občas poradil a co řekl, to bylo svaté.“
V soukromí Terry svatouškem nebyl, to je třeba říct. Legrácky v kabině byly tím nejmenším: zamlada se pral v nočních klubech, obtěžoval turisty na letišti, močil na veřejnosti. Později si začal s manželkou spoluhráče Waynea Bridge a údajně rasisticky urážel soupeře - kvůli tomu přišel v reprezentaci o pozici kapitána a trenér Capello rezignoval.
Ale v soukromí se J. T. postupně zklidnil a na hřišti se o něj Chelsea vždycky mohla opřít. Až v této sezoně začali hrát mladší, proto skončí.
Bude ještě hrát jinde? V Anglii? Americe? Emirátech? Ať už zvolí jakoukoli možnost, mezi jeho jméno a název Chelsea navždy bude patřit rovnítko.
