"Tahle událost nás bude pojit navždycky, ale já bych z toho nedělal kovbojku. Nebudu se tím trápit celý život, když nemůžu vrátit čas," říkal gólman Chelsea, čerstvě vyhlášený českým Fotbalistou roku.
Ačkoli se to Čech snažil zamluvit, vzpomínky na 14. říjen 2006 ožívají pokaždé, když se souboj s Huntem blíží. Středeční přípravný zápas Irsko - Česko není výjimkou. "Spíš je to událost pro ostatní než pro nás dva. I když je pravda, že s Huntem nikdy kamarád nebudu," prohlásil Čech.
Co se stalo, nejde vrátit. Hunt se v modrobílém dresu Readingu vyřítil z levého křídla a pravým kolenem zasáhl Čechovu hlavu. Úmyslně? Smolně? Pokud se přikláníte k první verzi, musel vás Hunt navždy znechutit. On se dodnes zaklíná, že to byla nešťastná náhoda.
Čech se ještě po kolenou odšoural za čáru, pak zkolaboval. S frakturou lebeční kosti ho odvezli na kliniku do Oxfordu, kde mu lékaři voperovali do lebky titanové plátky. "Všichni buďme rádi, že přežil," oddechl si jeho tehdejší kouč José Mourinho.
Už za tři měsíce, což bylo zázračně rychle, Čech chytal. S ochrannou helmou, kterou nosí dodnes. Nejspíš ji při zápasech bude nosit do konce kariéry jako hořkou vzpomínku na Huntovo koleno. "Nezůstává ve mně zlo. Dokonce jsem si s Huntem po jednom zápase vyměnil dres. Bylo mu líto, co se stalo."
Vlasáč Hunt se mezitím stal v Česku veřejným nepřítelem. Když přijel v září 2007 na kvalifikační utkání do Prahy, celá Letná ho vypískala. Když byl po faulu na Poláka vyloučen, Češi to cítili jako vendetu.
Jak se bude vzpomínat na dnešní souboj v Dublinu? Byť Hunta nejspíš mine základní sestava, s Čechem se potká. "Vím jistě, že tehdejší zákrok ho nezměnil. Zůstal stejně agresivní jako dřív," říkal Čech.
