Tenhle bláznivý příběh se skutečně stal. A dostal ještě bizarnější nádech, když se Váňa od jabloneckého kouče Petra Rady dozvěděl: Chybějí nám tři stopeři, počítám s tebou a v sobotu budeš hrát na Spartě!
„Myslel jsem, že je to sranda. Ptal jsem se: Co tam budu dělat? Ale v úterý jsem se hlásil na tréninku, obrovsky natěšený. Týden jsem odtrénoval a teď jsem tady... Zázrak,“ kroutil hlavou usměvavý čahoun. „Jsem odchovanec Jablonce a tohle je pro mě neskutečná věc.“
K lize ani nepřičichl, putoval po nižších soutěžích: Hrádek nad Nisou, Dobrovice, naposledy Mšeno, kde kopal divizi. A od léta jablonecké béčko, kam se vrátil z hostování.
„Fotbal jsem měl jako koníček. Už to, že jsem se dostal do divize a rok hrál třetí ligu, pro mě byl splněný sen,“ líčil Váňa, když ho obsypali novináři. „Zahrál jsem si i v domácím poháru proti Jablonci, ale tohle je něco úplně jiného.“
Není divu, že i po porážce 0:2 mu zářily oči. Šance, ve kterou se ani neodvážil doufat, mu převrátila životní režim. Vždyť i v práci musel oznámit: Pardon, beru si dovolenou!
„Nadšení nebyli, zvlášť když všichni včetně šéfa fandí Liberci,“ chechtal se Váňa. „Ale trenér říkal, že kdyby protestovali moc, tak do firmy zavolá. Nakonec se na mě přijeli do Prahy dokonce podívat.“
Co viděli? Slušný výkon, který zhruba odpovídal rozdílu mezi první a třetí ligou. Váňa si ve středu obrany nekomplikoval situaci, když se k němu dostal míč, raději nevymýšlel a rychle přihrál nakrátko, nebo poslal dlouhý pas dopředu. S jedinou výjimkou – po pauze špatnou rozehrávkou poslal do šance sparťana Kozáka.
„To bylo hrozné! Největší kiks, už jsem sám sebe proklínal a bál se, že budu muset jít dolů,“ otřásl se. „Zatrnulo mi, ale jsme lidi – i sparťani párkrát rozehrávku pokazili.“
Váňa možná mohl lépe zasáhnout i při prvním sparťanském gólu, kdy nestihl přebrat hlavičkujícího Hložka. Přesto ho trenér Petr Rada po utkání chválil: „Ten chlapec obstál a pomohl nám. Chyby tam byly, ale na to, že chodí do práce a hrál ligu poprvé, mu nemůžeme nic vyčítat. Vytrhl nám trn z paty.“
O něco přísnější byl v týdnu Jaroslav Vodička, Váňův kouč z jabloneckého béčka: „Snažil se mě povzbudit, ale taky říkal, že mu není jasné, proč zrovna já. První zápas v přípravě byl strašidelný, tak tvrdil, že to nechápe.“
Teď to vypadá, že by áčko mohlo Váňu ještě nějaký čas potřebovat. A projektant, který měl v plánu dnes znovu vyrazit do práce, se může dočkat třeba i výjezdu na Evropskou ligu do arménského Jerevanu.
„Zatím vůbec nevím, co bude,“ krčil debutant rameny. „Ale koho by to nelákalo? Do osmnácti jsem věřil, že to ve fotbale někam dotáhnu, pak jsem se smířil s nižšími soutěžemi. To, že jsem si ve třiceti zahrál ligu, je pro mě zážitek na celý život. Tak třeba nebude poslední.“
