Člen Klubu ligových kanonýrů, jenž výrazně přispěl Slovanu Liberec ke dvěma titulům, za český národní tým odehrál 37 zápasů a strávil osm let v bundesligovém Hannoveru, totiž přestoupil do jabloneckého Mšena. Tento klub, jemuž šéfuje Adam Pelta, syn majitele prvoligového FK Jablonec, se letos v divizi jako nováček bez potíží udržel.
„Kdybychom se s Chrastavou zachránili, tak bych nikam nechodil. Ale když to začalo být kritické, tak jsem čekal, kdo mě osloví a o nikom jiném, než o Mšenu, jsem nevěděl. Možná je to pro někoho trochu divné, že jsem hrál za Liberec a jdu do jabloneckého klubu, ale já s tím nemám nejmenší problém. V mých letech už si nebudu hrát na nějakou rivalitu. A navíc je to Mšeno, ne prvoligový Jablonec,“ tvrdí Jiří Štajner.
Jak tedy proběhl váš přestup do Mšena?
Na nějakém fotbale jsme se potkali s Adamem Peltou a Jardou Vodičkou, který bude zase Mšeno trénovat. Tak jsem se mezi řečí zmínil, že v Chrastavě budu končit, ale že divizi bych si ještě rád zahrál. Na to konto se mi pak ozvali a dohodli jsme se.
První divizní sezonu v Chrastavě jste zvládli bez problémů stejně jako podzim té druhé, v čem byla příčina špatného letošního jara a sestupu?
Skoro každý zápas jsme měli jinou obranu, to už byl ale problém i na konci podzimu. Přes zimu jsme si mysleli, že se to dá trošku dokupy, ale přišla další zranění. Rozhodly ale i jiné věci.
Jaké?
Podle mě se to všechno zlomilo na začátku jara v důležité dohrávce v týdnu v Letohradě, kde jsme prohráli 0:2. Vědělo se to asi měsíc dopředu, chápu, že někteří kluci mají práci, ale pár se jich na to vykašlalo. Jeli jsme tam proto s hodně oslabenou sestavou a prohráli jsme.
Nedalo se s tím ještě něco dělat?
Kluci najednou ztratili motivaci a ambici něco dokazovat a dělat. Prohrávalo se, dostávali jsme debakly a na některé zápasy jsme pak dávali jen těžko dohromady jedenáct lidí. Prostě ať si každý sáhne do svědomí, i když oni ti někteří kluci ani nemusí, oni takoví jsou. Každý má dalších tisíc jiných zájmů než fotbal, desítky výmluv, to prostě nepochopíš. A to mě štvalo a dopadlo to sestupem.
Vy jste dal v této sezoně za Chrastavu dvanáct gólů, v předchozí třináct, takže aspoň tato osobní bilance vás těší, je to tak?
No, furt mi to tak nějak šlape. Kdybych dal jeden dva góly, tak bych se na to už asi vybodnul. Když ale vidím, že v divizi těch deset dvanáct gólů jsem pořád schopen dát, i když jsme na jaře nehráli dobře, tak mám pořád chuť.
Jak jste poznal divizi za ty dva roky v Chrastavě?
Je to dobrá soutěž, pěkné stadiony i kvalitní hřiště, spousta velmi dobrých fotbalistů, s krajským přeborem se to dá těžko srovnat, takže mě to pořád láká a užívám si to.
Co čekáte od přestupu do Mšena?
Je tam pěkný areál s umělkou a prostě mi to tam celé dává smysl. Má to hlavu a patu. Myslím, že ještě minimálně rok můžu divizi v pohodě hrát, navíc v tak dobrém týmu jakým je Mšeno.
Kdy vám začne ve Mšeně příprava na další divizní sezonu?
Začínáme už 9. července, ale já určitě ne, protože v posledním jarním kole doma proti Vysokému Mýtu do mě vletěl gólman a zlomil mi dvě žebra. Byl jsem pak pod práškama a nemohl ani zakašlat, ale teď už se to lepší. Možná dobře, že se mi to stalo před přestávkou. Snad to doléčím, potrénuju a začátek sezony ve Mšeně stihnu. S fyzičkou jsem nikdy problémy neměl.
