Šestatřicetiletý bývalý reprezentant se vrací na závěr kariéry do Olomouce a tehdejší sportovní ředitel klubu má nač vzpomínat.
Za sebou jste měl velké přestupy Hapala, Látala, Ujfalušiho a dalších. Jak náročný byl transfer Hubníka?
Velmi jednoduchý, protože to byl první přestup, který jsem dělal jen já. Proti mně byl Zíka jako hráčův agent – a my jsme se nemuseli.
Jiří Kubíček
Že jste agenty hráčů nemusel, se o vás vědělo.
Paska pak prohlásil: Konečně můžu do Olomouce, už tady není ten zlej Kubíček. Stačí prý hodit kufr peněz. Jasně, oni to tak dělali. Manažeři hráčů postupují touto filozofií: půjčují klubům peníze a nechají si upisovat hráče, až ti hráči odchází, kasírují oni. Proto Sigma postavila stadion. Kdybychom se chovali jako všechny kluby, tak tady žádný stadion není. On už tedy klubu není, protože Gajda ho prodal městu a žije z něho.
Zpátky k Hubníkovi, prosím.
Ten přestup byl jiný proto, že když jsme prodávali Látala, Hapala, Druláka, Heinze, Ujfalušiho, bylo to všechno v režii pana Halamy, protože to bylo s německými partnery. Bylo to čitelné, on to domlouval jako manažer, ale ne agent, který bere provize. A Halama nás učil degresivní prémie. Dnes si manažeři berou třetinu, ale Halama nám vysvětloval: Když prodáte hráče za sto tisíc, chci patnáct procent, když za milion, chci dvanáct procent, když za deset milionů, chci sedm procent, a když ho prodáte za sto milionů, tak chci tři procenta. A to znělo dobře. Halama předchozí přestupy organizoval a my jsme k nim chodili jen jako ti, kteří je buď schválili, nebo ne. Toto byl první přestup, kde jsem hrál tuhle roli já.
Jen vy?
My jsme měli tenkrát – Gajda, Lébr a já – podpisové právo na všechno. To je rozdíl od politiky, kdy to prochází komisemi, všichni o tom vědí, hádají se, ale pak si čtyři lidi vezmou provizi bokem a je to na prd. V našem případě to byla ryzí odpovědnost manažera a tu jsem měl já. Měl jsem všechna práva to podepsat.
Ale město jako akcionář klubu do přestupu Hubníka také mluvilo. Takže i politika, ne?
Zavolal si mě primátor Martin Novotný do své kanceláře a začala masírna: Co si to dovoluju, že ho musím prodat hned za tři miliony euro, protože kdybych ho prodával za tři a půl za čtrnáct dní a on si zlomil nohu, tak máme nulu, a oni by ode mě chtěli tu škodu zaplatit.
„Bylo 18.40. Šel jsem na chodbu, pak jsem se vrátil a s úsměvem oznámil: Máme 98 milionů.“
Nervy byly na pochodu.
Martinu Novotnému prdly nervy. Začal na mě řvát, že mají podezření, že si z toho nechám peníze. Říkám: Martine, zadrž! Do čeho se to motáš, vždyť tomu nerozumíš. Ukázal jsem mu vytištěný e-mail, že ho nabízím za čtyři miliony euro, ale tři a půl je jistých! A ty mě nutíš, abych ho prodal za tři? Zmlkl.
To jste si byl tolik jistý?
Tři a půl bylo jistých od FK Moskva. Hubníka v osmnácti chtělo CSKA Moskva. Volali mi z hotelu Gemo, že tam na mě čekají dva pánové z CSKA. Já nikoho nezval. Kdo tam sedí? ptám se. No, trenér a majitel. Neříkejte, že je tady Giner a trenér Gazajev? Přijeli mě přemluvit.
Čím je Hubník zaujal?
Poprvé nastoupil za Sigmu v osmnácti letech proti Spartě. Hrál velmi dobře. Rychlý, důrazný. Bylo jasné, že roste do nároďáku, jen se to nesmí pokazit. A v momentě, kdy to zjistili manažeři, začali po něm jít. Giner nám nabídl dva miliony euro. Já mu říkám: Pane Ginere, nebudou to dva miliony, bude to víc. Ale tím, že jste první, bude vám první nabídnut, jenže Hubník musí hrát ještě dva roky v Olomouci, aby dozrál do kvality českého nároďáku. A s tím odjeli. To byl rok 2004. My jsme ho chtěli ještě tady podržet, ale Hubník to nevydržel s nervama a podepsal Zíku.
V Plzni jsem mohl zůstat, ale v Olomouci jsem doma, říká Hubník |
To jste se naštval, hádám.
Tehdy podle směrnice z roku 2001 nemohl mít agent hráče déle než dva roky. Agenti to dělali tak, že hráči se nedívali na všechny papíry, které podepisují. Hubňovi říkám: Víš, že jsi podepsal smlouvu na další čtyři roky? Ne, pane Kubíčku. Kolik tam bylo papírů? Šest. Ale tys to podepsal jen třikrát. Jedna pro svaz, jedna pro tebe a jedna pro Zíku. Dali jsme si schůzku: Pane Zíko, vy jste bandita, já jsem zástupce seriózního klubu. Takže kolik máte podepsaných smluv s Hubníkem? Jenom jednu. Na dva roky, tvrdil. Pane Zíko, ještě jednou. Jestli mi budete lhát, neprdnete si v Olomouci se žádným hráčem. Kolik máte smluv s Hubníkem? Jen tu jednu, trval na tom. Výborně, říkám. Takže když dáme za půl roku zaregistrovat smlouvu s jiným agentem, vy žádnou nevytáhnete. Ve dveřích mi řekl, že kdyby se taková smlouva objevila, vytáhne tu na další dva roky. Od té doby jsme se neviděli. Takhle to bylo. Pokud mě načapáte, že lžu v jediné věci, zaplatím vám milion.
Zatím mi to, pane Kubíčku, nezní jako jednoduchý přestup.
To bylo před FK Moskva.
A CSKA Moskva ostrouhal.
Ti už pak do toho nešli, protože koupili jiného stopera.
Byl prodej Hubníka vaším manažerským majstrštykem?
Byl to majstrštyk, největší přestup Sigmy. Kalas mohl být větší, ale až by se uplatnil v Chelsea. A já vám povím, jak to dopadlo s Hubňou. Chtěli jsme přestup rozdělit na tři splátky, abychom 98 milionů rozložili a danili co nejméně. Oni tři ale nechtěli, tak jsme to udělali na dvě částky. Když mi volali z FK Moskva, že je transfer dohodnut, měli jsme zrovna valnou hromadu. Bylo 18.40. Omluvil jsem se, šel jsem na chodbu, pak se vrátil a s úsměvem oznámil: Máme 98 milionů.
Jaký to byl pocit?
Krásný, krásný!
 |
Oslavil jste takový obchod?
Já jsem slavil tak, že když jsme vyhráli ligový zápas, zavřel jsem se u sebe, pustil si muziku a byl jsem šťastný, co jsem dokázal. Hnětl jsem si své ego. V důchodu už vím, že aby mohl člověk lásku rozdávat, musí nejvíc milovat sebe.
Souhlasím. A po prodeji Hubníka jste si také pustil muziku?
Ano, protože jsem měl na tři roky zajištěný rozpočet.
Chlapec z Halenkova se vyplatil.
Roman přišel se svým bratrem Michalem s doškovou střechou, jak já říkám. My jsme je nekupovali, dorostenečtí trenéři je vyměnili. A hráli u nás super. Mám krásnou vzpomínku. Moje dcera si v butiku vybírala svetr a přišel Hubník s Hubníkovou. A ta prodavačka, kamarádka od Hubníkové, říká: Romane, tak jsem slyšela, že jdeš do Moskvy! A jeho žena říká: Do žádné Moskvy, půjde do Itálie! Do Moskvy bych ho nepustila, tam já nechci.
Běda mužům, kterým vládne žena.
Taky se rozvedli.
Jak moc se chtělo talentovanému hráči přestoupit na východ?
Chtěl na západ, jako všichni.
Musel jste ho přesvědčit?
Přesvědčily ho peníze. A jak tam skončil, to je sranda, to vám musím říct. Sedím na tribuně na soustředění v Turecku, kde jezdilo i FK Moskva. A byl tam jejich ředitel. Dali jsme si kávu, ptám se ho, jak se mu daří. A on: Dumaju, dumaju, što budu raboťat. Pačemu? ptám se. Je problém v Kyrgyzii, s hlavním sponzorem. Z nerostného bohatství Kyrgyzie nesměl do Moskvy ani rubl, tak rozhodl kyrgyzský prezident. A pak mu někdo zavolal a oznámil, že klub v zimě končí. A všichni hráči měli najednou volné smlouvy, přestože byli s Romanem moc spokojení.
A Hubník to vzal přes Spartu do Herthy Berlín.
Ano, na Herthu si počkal ve Spartě, už s ní počítal. To je na román.
Sigma v zimě devatenáctiletého stopera Davida Zimu, který je právě k Hubníkovi přirovnávaný, prodala do Slavie ze 30 milionů korun. Dobrá cena?
Já si o Jemelkovi, když mu bylo devatenáct, říkal: To je Hubník. A teď má pětadvacet.
Nesmí se vhodná chvíle na přestup prošvihnout.
U Jemelky se už prošvihla. Já jsem dnes šťastný, že nenesu tu zodpovědnost. Je úplně jiný fotbal, všechno ovládají manažeři. Co bylo dobré, už není. Ale je dobře, že Zima je ve Slavii. Malé kluby už jsou v pozici, že prodají jen přes tři velké. A to jen dva mají prachy – Křetínský, který to neumí, ale vráží do Sparty peníze. A Slavia, která má za sebou Číňany, ale až je nebude mít, tak se zřítí. Ale zase ji koupí Katarci, protože má dobré jméno a Praha je Praha. Důležité je mít za Zimu hlavně peníze z dalšího přestupu.
Kruh se uzavřel, Roman Hubník se v šestatřiceti letech vrátil do Sigmy. Také byste ho vzal?
Jo, je to školení mužstva. Já si u sedmatřicetiletého Vaniaka říkal: Mám mu ještě nabídnout smlouvu? Vždyť bych vypadal jako idiot. Miluju ho, ale to nejde. Vaniak šel do Mostu a pak do Slavie...
... které vychytal Ligu mistrů.
Tím, že jsem ho neudělal, jsem mu pomohl k velkým penězům.
Hubník by mohl vytvořit stoperskou dvojici s dvaatřicetiletým Benešem. Dává to smysl?
Musí být jeden rychlej, jak je starej, není důležitý. Vemte si stopky a stopněte ho na stovku.
Udělá Sigma v dohledné době majstrštyk za sto milionů?
Ne, protože kvůli koronaviru začnou být kluby chudé. Peníze za hráče se stlačí. Krize nás teprve čeká, žádná ještě není. Sigmě už nikdo platit nebude, ale klubu, který hráče ukáže v Evropě. Jak hráče neprotáhnete Evropu, nemáte šanci.
Než se pustíte do těch rajčat, ještě se musím zeptat na jednu historku: Vážně jste Milana Kerbra neuvolnili do Realu Madrid?
Gajda seděl ve vipce vedle Mendozy, Kerbr dal na Santiago Bernabéu ve 20. minutě tyčku a v poločase vzal prezident Realu Gajdu za ruku: Jardo, prosím tě, Sanchéz mě s těmi salty už štve, hraje špatně a chce furt peníze, prodejte nám Kerbra. A Gajda mu řekl, že bychom ještě hráli rádi příští rok UEFU a Kerbra si nechali.
Troufalost!
Tak mi to Gajda vykládal, já byl na lavičce.
Přiznejte, chybí vám ten adrenalin z vypjatých jednání?
Vůbec. Tady na terase, když vyjde slunko o půl páté, spím na levém boku, tak první paprsek je v pravém oku. Mám nové multifokály, takže mám ostré oči, bezvadný. Když vstanu, uvařím si kafe, sednu si sem a nemusím potkat lidi, které nechci, jsem šťastnej. Řeknu vám, co říká profesor Koukolík, nejlepší neuropatolog. Byl jsem na přednášce za 250 korun, vyprodaná aula: Já jsem ve věku, kdy stárnu a úspěšně stárnout znamená tři věci – stále zatěžovat hlavu. Proto učím na vysoké škole. Mít našetřené, aby si člověk ve stáří dopřál, co chce. A hlavně být spokojený se životem, který prožil. A to já jsem. Nemusím hodnotit, jestli jsem byl dobrej, nebo špatnej manažer. V mém období se nesestoupilo a postavil se stadion, v jejich období se dvakrát sestoupilo a stadion už nemají.
