"Před rokem by mě opravdu vůbec nenapadlo, že se můžu dostat až takhle daleko. Ale teď jsem za to šťastný a mnohem víc si všeho vážím. Hlavní je být pořád pokorný a zůstat pevně na zemi," řekl Bílek na letišti v Portu.
Odsud se tým přesunul do nedaleko vzdálené Bragy, kde ve čtvrtek nastoupí ke svému druhému utkání v Poháru UEFA.
"Pohárové zápasy pro mě hodně znamenají, je to ještě něco jiného než naše liga. Člověk se v nich může hodně naučit. Je to veliká škola po všech stránkách. Ale takové zkušenosti posílí," těšil se na svůj šestý zápas na mezinárodním fóru dvaadvacetiletý záložník.
Když Bílek letos v únoru v poslední den přestupního termínu odcházel z Blšan do Liberce, neměl zpočátku nijak velké plány. I proto, že v liberecké záloze už léta panuje velká konkurence. Hodúr, Papoušek, Abraham, před takovými jmény měl nováček v liberecké kabině respekt.
Netrvalo ale dlouho a kouč Vítězslav Lavička dal sparťanskému odchovanci šanci v březnovém utkání na Slovácku. A Bílek od té doby v základní sestavě zůstal jako její pevná součástka.
"Hlavní je, že jsem dostal takovou šanci a důvěru od trenéra. A mám také štěstí na skvělé spoluhráče. S nimi se to pak hraje lehce," podotkl s úsměvem Bílek, který v liberecké záložní řadě jako defenzivní štít kryje záda útočněji laděným kolegům.
"Já to hlavně všechno musím oběhat, udělat takovou tu černou práci. Vybojuju míč, dám ho třeba Ivanovi Hodúrovi a ten už pak vždycky něco směrem dopředu vymyslí," líčil Bílek, který zatím v české lize nasbíral už 90 zápasů a během jarní části sezony by tak mohl dosáhnout na jubilejní "stovku".
"Na druhou stranu si začínám i trochu víc na hřišti věřit. Je to ale zase díky tomu, že mám kolem sebe výborné kluky a hlavně se nám daří vítězit. To je pro psychiku nejdůležitější," tvrdil účastník světového šampionátu hráčů do 20 let z roku 2003.
I v této sezoně patří Bílek k nejvytíženějším libereckým fotbalistům. Ani minutu nechyběl v žádném z 12 odehraných ligových utkání, stejně jako v pěti duelech evropských pohárů. To se povedlo už jen brankáři Marku Čechovi.
"Byl bych šťastný, kdyby to tak vydrželo co nejdéle," přál si Bílek. Stále ale prý cítí, že nemá u trenérů nic jistého. "Pořád jsem hodně nervózní. Když něco pokazím, tak příští zápas můžu jít klidně sedět. Tady je totiž strašně vyrovnaný tým. Když někdo vypadne, tak ho zastoupí jiný kluk a vůbec to není znát," vysvětlil synovec sparťanského kouče Michala Bílka.
V pondělí přijede k ligovému šlágru do Liberce právě letenský klub a také kvůli souboji domácího záložníka a sparťanského trenéra bude mít zápas jiskřivý náboj.
"Už jsme si s Michalem volali, zatím to bylo jen takové oťukávání. Spíš jsme si přáli hodně štěstí před Pohárem UEFA," líčil Bílek.
"Sám jsem ale zvědavý, jak bude naše rodina kvůli tomu zápasu rozpolcená. Pro mě je hlavní, že mi fandí přítelkyně s bráchou. Ale táta, strejdův brácha, asi bude přát hlavně dobrému fotbalu," usmál se Bílek junior.
Ještě před tím by ale chtěl přivézt dobrý výsledek z Portugalska, který by dodal Liberci sebevědomí před bitvou se Spartou. "Hlavně v Braze nesmíme prohrát," přál si Bílek.
