„Pokud jsem na chvilku zapochyboval, vždycky jsem se vrátil k tomu, že nejdůležitější v životě jsou lidské vztahy a ty mám v Liberci výborné,“ dodává.
Měl jste nabídky ze zahraničí i z mistrovské Plzně. Jak těžké pro vás bylo odmítnout?
Víte, pro mě je to úplně nová situace, v lize jsem teprve rok, doteď jsem působil v nižších soutěžích. Před rokem jsem v tuhle chvíli jel s týmem Žižkova vlakem z utkání v Olomouci a nevěděl, co bude dál. Už od zimy jsem dostával určité nabídky a asi v tom ještě neumím chodit. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mi připomenou, odkud jsem přišel. Doma se se mnou nemažou a klidně mi řeknou, abych se probral.
Neříkejte, že jste aspoň na chvíli nezapochyboval, jestli v Liberci zůstat.
Sám v sobě jsem hledal důvod, proč odejít, ale nenašel jsem ho. Pokud jsem na chvilku zapochyboval, vždycky jsem se vrátil k tomu, že nejdůležitější v životě jsou lidské vztahy. Navíc jsem se asi před měsícem se sportovním ředitelem Honzou Nezmarem a majitelem dohodl, že budu pokračovat, a nechtěl jsem to rušit. Rozhodující bylo celkové prostředí v Liberci. Když vás něco naplňuje, člověk by to opouštět neměl. Slovan není jen fotbalová firma, ale vztahy jsou tady hlubší, což v profesionálním fotbale nebývá pravidlem. Vážím si i toho, že mi Liberec dal před rokem šanci, protože se mnou šel do obrovského rizika.
Každého půl roku se liberecký tým zásadně mění a přichází o opory. Jak těžké pro vás je se s tím vyrovnat?
To byl asi jediný důvod, který mě nutil hodně k zamyšlení, jestli v Liberci zůstat. Já nesnáším loučení na jakékoli úrovni. Když někdo z týmu odejde, neopouští vás jen hráč, ale i člověk, se kterým jste něco prožil. Za ten rok jsem se musel loučit s osobnostmi, jako byli David Pavelka, Pepa Šural a naposledy Marek Bakoš.
Jak jste prožíval odchod kanonýra Bakoše, který chtěl v Liberci zůstat, ale nedohodl se na podmínkách?
Markův odchod mě hodně zasáhl, byl to člověk, na kterého jsem se mohl mimořádně spolehnout. Honilo se mi hlavou, co by bylo, kdyby ještě k tomu odešel někdo jako náš kapitán Lukáš Pokorný. Ale pak jsme měli s hráči jeden společný večer, kdy jsme si něco řekli a na mě to zapůsobilo tak, že ať se stane cokoli, pokračuju v Liberci dál. S odchody hráčů jsem celkem smířený, dvacet let jsem dělal u mládeže a tam se mužstvo měnilo každý rok. Vloni v létě jsem pak přišel do Liberce, kde se během dvou měsíců otočilo asi 60 procent kádru.
Což teď hrozí také, protože odešel nejen Bakoš, ale i hráči, kteří v Liberci byli na hostování...
Víme, že nás čeká hráčský odliv. Ale fakt, že u týmu zůstávám, může být pro některé hráče rozhodující faktor, aby tady taky zůstali. Minule jsem si zrovna psal naši sestavu z utkání proti Hajduku Split v loňské kvalifikaci Evropské ligy a zjistil jsem, že z ní dodneška zůstali jen tři hráči. V ofenzivě máme pod smlouvou jediného hráče. Čeká nás stejně problematické léto jako to loňské a doplnění týmu musí být hodně početné.
Jak bude vypadat letní příprava Liberce?
První trénink máme dvacátého června a v úvodním týdnu nás čekají tradiční fyzické testy. První přípravný zápas budeme hrát s německým Neugersdorfem. Pak přijde na řadu Hradec Králové, slovenská Podbrezová a turnaj v Čelákovicích. Šestého července vyrazíme na desetidenní soustředění do Rakouska, kde nás čekají i zápasy proti kvalitním týmům. Po návratu nás čeká kvalitní zápas v Drážďanech a pak už se budeme připravovat na třetí předkolo Evropské ligy, které nám zahájí sezonu.
