Značnou nelibost nad výsledky svého oblíbeného týmu jasně dávají najevo i jihlavští fanoušci. Na poslední domácí duel s Čáslaví přišlo jen 550 nejvěrnějších. A ani ti nemohli být po bezkrevném výkonu a porážce 0:1 spokojeni.
„Naše účinkování zatím vidíme jako jednoznačně neúspěšné,“ přiznává i ředitel FC Vysočina Zdeněk Tulis. „Sice jsme nepočítali, že po podzimu budeme přímo na postupové pozici, ale věřili jsme, že se budeme pohybovat na předních příčkách s reálnou nadějí na jaře bojovat o první ligu.“
Důvod aktuálního nepříznivého stavu jihlavského fotbalu je třeba hledat v několika faktorech.
Nezvládnuté jaro
Byla to šance, která už se nemusí opakovat. A Jihlavští ji dokonale pohřbili. Ještě po úvodních dvou zápasech jarní části minulé sezony byla Vysočina se čtyřbodovým náskokem na druhém místě druhé ligy a směřovala ke splnění svého postupového snu. Poté však nedokázala zvládnout slibně rozehraný zápas na hřišti svého nejbližšího pronásledovatele, a přesto, že vedla, podlehla HFK Olomouc 2:1.
Následně se jihlavský tým zcela sesypal. Ze zbývajících třinácti zápasů vyhrál pouze tři – a sám se vyřadil ze hry o nejvyšší soutěž.
Nakonec obsadil až páté místo.
„Podařilo se nám složit silný kádr, mužstvu jsme vytvořili podmínky a na lavičku jsme získali trenérskou osobnost, která měla být zárukou kvalitní práce a úspěšného výsledku. Očekávaný postup se však nedostavil,“ smutnil Tulis.
„V převážné většině zápasů jsme byli lepším týmem a řadu bodů jsme doslova promrhali,“ přiznal kouč Milan Bokša, na jehož služby po nevydařené sezoně vedení klubu neuplatnilo opci. „Na našich výkonech se nepochybně podepsaly i výpadky našich nosných hráčů,“ dodal trenér.
Nižší rozpočet
Vedení klubu vsadilo vše na okamžitý návrat. Po neúspěchu musí znovu načerpat síly. „Pro postup jsme udělali vše,“ uvedl po nevydařeném jaru Tulis.
Rozhodně nešlo jen o slova útěchy. Šéf klubu před sezonou, a během ní, přivedl řadu kvalitních hráčů: střelce Petra Faldynu s Ivem Svobodou či ostřílené typy jako Jiří Vít či Libor Baláž. Jenže tyto posily stály klub řadu financí.
„Netajili jsme se tím, že náš roční 35milionový rozpočet nebyl úplně pokryt,“ přiznal Tulis. „Zhruba pěti až sedmi milionový propad jsme hodlali doplnit po předpokládaném postupovém boomu.“
Ten se nekonal. A Vysočina musela přes léto finanční výdaje přiškrtit. „Předpokládáme, že rozpočet pro sezonu 2007/08 bude cca o pět milionů nižší než v uplynulém ročníku,“ vysvětlil šéf klubu.
Obměna týmu
Snaha o snížení výdajů se zákonitě projevila i ve složení hráčského kádru. Jihlava se musela rozloučit s Balážem a Vítem, kteří z hostování zamířili zpět do mateřských klubů. Vedení se sice podařilo udržet kanonýra Faldynu, z osobních důvodů však odešel druhý nejlepší střelec druholigové soutěže Svoboda.
Dalším zásahem do řad zkušených byl i odchod kapitána Petra Vladyky, jenž se s týmem nedohodl na další smlouvě, pražská Slavia si vyžádala přestup šikovného stopera Ondřeje Šourka. Za ním v průběhu rozehrané soutěže zamířil i šikovný mladík Theodor Gebreselassie. „Absence Vladyky jistě bude stejně jako u Svobody či Šourka citelná,“ tušil Tulis.
A noví hráči? Dlouho to nevypadalo nejlépe. Klub sice testoval řadu fotbalistů z nižších soutěží či zahraničí (Večeřa, Kozár, Dickson, Špendla, Nešpor, Zedníček), výrazněji na sebe však upozornili pouze dva mladí Brazilci, Alemio a Marcelo. Ani ti však po dlouhém otálení na Vysočině nezůstali.
„Po agentuře, která oba hráče zastupuje, budeme požadovat náhradu nákladů za období jejich testu,“ zlobil se sportovní manažer FC Vysočina Zdeněk Šmýd poté, co oba hráči nečekaně odstoupili od nabídky zkusit půlroční hostování.
Jedinými dvěma skutečnými posilami, jejichž zapůjčení se podařilo vyřídit s dostatečným předstihem, byly dva obránci prvoligové Olomouce Michal Vepřek a Jiří Šedivý.
„Mužstvo je poctivé, atmosféra v kabině je bojovná a statečná. Kluci se chtějí ukázat,“ hlásal přes značně omlazený kádr před začátkem sezony Tulis, který poté v opatrnějším tónu dodal: „Mládí má ale i své stinné stránky. Může plodit chyby, hráči se mohou dostat do určité psychické lability, která by jejich výkony nějakým způsobem ovlivnila.“
Nesehranost
Jihlavský celek neměl dost času se sladit. Další posily přišly příliš pozdě. Poznat mužstvo, zařadit nové hráče a připravit je na sezonu. Relativně běžný úkol čekal na nového kouče Vysočiny Luboše Zákostelského během letního období. Ale... Jeho tým v přípravném období stále měnil tvář. Hráči na zkoušku přicházeli a odcházeli, mužstvo bojovalo se zdravotními komplikacemi.
„V přípravě nás potkala řada zranění, v žádném zápase jsme nehráli kompletní,“ stěžoval si Zákostelský. „Navíc podle mého názoru chyběli kvalitnější soupeři. Všechno to byla vesměs druhá, třetí liga.“
Další dvě výrazné osobnosti, brněnské duo Pavel Simr - PavelMezlík, navíc přišly jen několik hodin před prvním mistrovským utkáním. A až v rozjeté sezoně klub získal tři Martiny: Bayera ze Slavie Praha, Svitáka z Mladé Boleslavi a Suchého z Mostu.
„Platíme daň předchozích třech sezon, ve kterých jsme jeli na doraz, nad ekonomické možnosti klubu,“ znovu opakoval Tulis. „Ve snaze zachovat konkurenceschopnost kádru jsme za této situace museli volit cestu hostování, což stabilizaci a celkovému duchu týmu logicky příliš nepomohlo.“
Nekoncepčnost
Trenér Zákostelský nedostal prostor ukázat, co umí. A jeho nástupce razí zcela jiný styl. Kdo by po náročném létě od vedení klubu očekával větší toleranci směrem k realizačnímu týmu, mýlil by se. Stačily tři porážky v sedmi zápasech, podpořené debaklem 1:5 v Příbrami a fakt, že Jihlava v úvodu sezony inkasovala nejvíce branek v soutěži – a kouč Zákostelský, do té doby prezentovaný jako perspektivní, byl rázem odepsán.
„Aktuální výkony mužstva, přístup hráčů a postavení v tabulce jednoznačně neodpovídají složení kádru a našim představám,“ obhajoval nečekaně rychlou změnu Tulis. „Navíc se opakuje nedobrý herní projev, kterému schází nasazení, chybí jednotná herní tvář a prezentujeme se velmi špatnou a nedůslednou defenzivní činností,“ dodal.
Představenstvo klubu neobměkčil ani fakt, že Jihlava v tu chvíli kvůli zranění postrádala brankářskou jedničku Branislava Rzeszota a pilíř obrany, stopera Michala Kadlece.
Ani angažování Karola Marka se však neukázalo jako všelék. Slovenský kouč sice dokázal vytvořit neprůstřelný val, týmu se však pod jeho vedením přestalo dařit střílet góly. V šesti zápasech se Vysočina, se dvěmi ofenzivními esy Faldynou a Simrem, jenž je aktuálně druhým nejlepším střelcem druhé ligy, dokázala prosadit pouze pětkrát.
„Pan Marko do týmu přinesl nový vítr z hlediska tréninkové práce. Vychází ze zajištěné defenzivy, která je nesrovnatelně lepší než v úvodu podzimu,“ pochvaluje si přesto Tulis. A doufá: „Věřím, že jakmile se hráči uklidní výsledkově, přijde po doplnění týmu i zkvalitnění útočné fáze.“
