Před letošní sezonou měl velké přání, vyhnout se ponuré atmosféře, která v jihlavské kabině panovala při jeho zimním příchodu. Tedy v době, kdy se Vysočina strachovala o setrvání v nejvyšší domácí soutěži.
Jenže úvod nového ročníku, ve kterém tým kouče Michala Hippa nedokázal vyhrát ani jeden z dosavadních šesti zápasů, Jihlavu znovu nasměroval k boji o záchranu.
„Souhlasím, naše situace není růžová. Jsme daleko za očekáváním, mým i vedení,“ připouští Hipp. „Pohled na tabulku a na počet vítězných zápasů nevěstí nic dobrého. Ale já se nevzdávám, týmu věřím.“
Po úvodních třech kolech, kdy jste v těžkém vstupu do sezony vybojovali dva body, jste mohli být relativně spokojeni.
Ano. Měli jsme za sebou slušnou letní přípravu a tři zápasy, ve kterých jsme se utkali s pohárovými zástupci. Jenže poté přišly tři porážky, které jsme nečekali.
Kde hledat hlavní příčiny toho, že na remízy v Liberci a doma se Slavií se nepodařilo navázat a proti Hradci Králové, Teplicím i Karviné jste vyšli naprázdno?
Faktorů je více. Hlavní vidím v tom, že jsme prohráli čtvrtý zápas s Hradcem Králové. V něm jsme prakticky v průběhu celého utkání dominovali, hlavně co se týče vyložených gólových šancí. A na mužstvo to poté dolehlo. Druhý faktor, alespoň z mého pohledu, byl takový, že jsme podlehli právě tomu dojmu, že jsme odehráli celkem slušné partie v úvodních třech kolech. Když nás navíc posílil Michael Rabušic, už jsme si mysleli, že to půjde samo.
Jenže pak přišly tři porážky.
Paradoxem je, že v těch třech zápasech, které jsme prohráli, jsme nebyli horším mančaftem. Z hlediska analýz a statistických ukazatelů jsme byli více než vyrovnaným soupeřem. Dopláceli jsme a stále doplácíme na více věcí. Kromě jiného na zakončení, finalizaci a efektivitu. Tam je jeden z těch klíčových faktorů, zatím.
Z tohoto pohledu vám měl pomoct právě Rabušic. Jenže ten očekávanou pozici střelce zatím nepotvrzuje.
Zatím se nám vůbec nedaří to, na čem pracujeme v tréninkovém procesu, přenést do mistrovských zápasů. Přitom naše tréninkové jednotky mají velmi slušnou úroveň. To se netýká jen Míši Rabušice, to je problém více hráčů. I když se snaha upřít nedá - to bych hráčům křivdil - potýkáme se s tím, že někteří mají slabší sportovní formu. Nerad bych to ale házel na jednoho hráče. V gólových šancích jich bylo více. Je však pravda, že jsme zatím osobu Michaela Rabušice nevyužili naplno.
Co by vás ze současného výsledkového marastu mělo vyvést?
Nejsem v takové situaci poprvé. Vím, že potřebujeme nějaké zdravé nakopnutí. Ještě více přidat v tréninkovém procesu. Řeči, že nás opustilo štěstí, že jsme neproměnili šance a tak dále... To jsou pěkné faktory. Ale nerozhodují. Rozhoduje výkon na hřišti a počet vstřelených gólů. A právě v tom se musíme zlepšit.
Je potřeba připravit šokovou terapii, radí KomňackýJe dosud jediným trenérem, který po návratu FC Vysočina do nejvyšší domácí soutěže dokázal s týmem jihlavských fotbalistů úspěšně projít nástrahami kompletní sezony - od úvodního do závěrečného kola. Jenže ani bývalý asistent národního mužstva František Komňacký nepřežil podzimní část následujícího ročníku. V listopadu 2013 byl od mužstva odvolán. V podstatě tak odstartoval dnes už tradiční „seriál“ podzimních trenérských výměn u jihlavského klubu. V říjnu 2014 ho následoval Petr Rada, v září 2015 Luděk Klusáček. A v tuto chvíli je v ohrožení další kouč FC Vysočina, Michal Hipp. „Jihlava je zvláštní mužstvo. Přiznám se, že ani teď zpětně nedokážu přesně vyhodnotit nebo správně pochopit, co se v klubu děje,“ přemýšlí Komňacký. „Po období, kdy mužstvo hraje výborně, je štikou soutěže, je schopné porazit kdekoho a nahrát i dost bodů, vždy přichází jakýsi útlum. Období, kdy to naopak mužstvu vůbec nejde a v tabulce se propadá,“ všímá si zkušený kouč.  František Komňacký Tým se sice po výměně hlavního trenéra dosud vždy podařilo nastartovat, jenže efekt bývá krátkodobý. Poté, co Jihlava vybojuje záchranu, se s příchodem nové sezony situace opakuje. „Jsem přesvědčený, že to není přímo v osobě trenéra. Byli tam velmi solidní lidé a velmi dobří trenéři. Ať už to byl pan Rada, nebo Klusáček,“ připomíná Komňacký, že FC Vysočina vždy vsadila na spolupráci s kouči, kteří měli i zkušenosti s prací u reprezentace. Tu ostatně má i současný kouč Hipp. „A když dokázali uspět jinde, nevím, proč by v Jihlavě měli selhat.“ Problém by prý neměl být ani v nedostatečné síle hráčského kádru. „Fotbalová kvalita v něm bezesporu je. V minulosti i v současné době v Jihlavě působí hráči, kteří první ligu samozřejmě mohou hrát a kteří jsou zárukou kvality,“ všímá si Komňacký, jenž však zároveň odmítá možnost, že by problém mohl být v komunikaci mezi vedením a hráči. „Funkcionáři v Jihlavě jsou velmi seriózní lidé. Na pana Vaculíka (majitel klubu) a pana Tulise (ředitel klubu) nedám dopustit. Fotbal dělají opravdu poctivě, s maximálním nasazením,“ myslí si. „Dovedou hráče přivést i vytvořit jim patřičné podmínky.“ Kde tak hledat příčiny tradičního jihlavského selhávání? „Tím si samozřejmě lámou hlavu především jihlavští funkcionáři. A odpověď zatím asi nikdo nezná,“ pokračuje Komňacký. „Chyba musí být někde uvnitř mužstva, v kolektivu. Jeho chemie načas přestane fungovat. A je potřeba tým nějakým způsobem probrat.“ Je tedy nyní na čase další trenérská výměna? „Nechci někomu radit. Možná najdou jiný způsob než výměnu trenérů,“ říká Komňacký. „Ale nějakou šokovou terapii je potřeba připravit. Dát mužstvu nějaký mohutný impulz, aby zase začalo hrát. Aby Jihlava v lize předváděla důstojnější roli,“ myslí si. „Samozřejmě asi nebude mužstvem, které bude hrát o poháry. Ale není potřeba, aby se krčila někde na chvostu tabulky.“ |
