„Klobouk dolů před hráčem, který se přiznal. To se ve fotbale vidí málokdy,“ vysekl tehdy třicetiletému fotbalistovi poklonu zlínský kouč Bohumil Páník. „V životě to funguje tak, že když něco dáte, tak to pak třikrát dostanete zpátky. A já věřím, že Jihlava získá devět bodů, které jim nakonec pomůžou udržet první ligu,“ dodal.
Pokud má na jeho slova dojít, mělo by se tak stát ve zbývajících třech ligových kolech. A jestliže jím zmiňovaná odměna za čestnost skutečně funguje, pak se bude Vysočina vracet v sobotu se třemi body i z „jeho“ Zlína.
„Jo, slyšel jsem to tak z více stran. Takže čekám, jestli to opravdu přijde,“ směje se Rosa.
Napadlo i vás okamžitě, že se celá věc udála loni na podzim právě v zápase s tímto soupeřem?
Jasně že jsem si vzpomněl, ale nějaké zvláštní emoce to ve mně nevyvolává.
Zachoval byste se stejně i teď?
Spousta lidí vůbec netuší, jak to vlastně bylo. Oni si myslí, že jsem se o tu teč hlásil, ale já do ní byl v podstatě dotlačený. V tu chvíli jsem neměl jinou možnost. A co se týká toho, jestli bych se přiznal i teď, tak já jsem přesvědčený, že taková situace se v nejbližších letech už nestane. (usmívá se)
Do konce sezony zbývají tři kola, což pro Jihlavu znamená, že musí bodovat co nejčastěji. Nejlépe všechny tři zápasy vyhrát. Tedy i ten sobotní ve Zlíně...
Jednoznačně je to zápas, v němž musíme minimálně bodovat. Už není kam uhnout. Určitě pojedeme do Zlína s touhou vyhrát.
V předchozích zápasech jste nastupoval s celoobličejovou maskou kvůli zranění na nose. Vezmete si ji s sebou i teď o víkendu?
Neměl jsem ji vlastně už ani v Boleslavi. On je to sice ochranný prvek, ale na druhou stranu také dost limituje třeba periferní vidění a tak. Takže ne, neberu si ji.
Nos už je tedy v pořádku?
Sice ještě trochu bolí a první týdny jsem měl strach, že bych do něj mohl dostat nějakou ránu, ale teď už to vůbec neřeším.
